Foto měsíce (Photo of the month)

Listopad 2012

V důsledku zvýšeného vytížení (konference ve Zvoleně) je fotografie pro tento měsíc přímo z mého domova. Zachycuje mou samici krajty královské (Python regius).

November 2012

Due to higher amount of work (congress in Zvolen) the photo of November is right from my home. It shows my female ball python (Python regius).

Deník zoologa z Madagaskaru (Zoological diary from Madagascar)

(English version at the end)

Den třetí - lemuří park a cesta do jiného světa 

Do jiného světa? Dá se to tak nazvat, ve večerních hodinách jsem totiž absolvoval let dlouhý jenom něco přes hodinu, ale vystoupil jsem v Toliaře, kde je podnebí naprosto odlišné od Tany. Ale vše popořádku. Další ráno v hlavním městě se zase neslo v poklidné atmosféře. Dnes jsme měli namířeno do Lemuřího parku, kousku země, kde se pokusili obnovit původní vegetaci a polodivoce zde žije 7 druhů lemurů. Pro mně to byla silně očekávaná událost. Navíc jsem už měl za sebou prohlídku kulturních památek v této oblasti a už jsem se nemohl dočkat zoologického programu. Cesta do parku byla zdlouhavá, ostatně na cestách bez značení a s nutností vyhýbat se zebu a dalším překážkám to není překvapením. U řeky Ikopy byly ohromné zástupy lidí, kteří prali své prádlo a následně jej sušili na březích. Navzdory tomu, že Tana nepůsobí typicky únavným dojmem velkoměsta, cítil jsem určitou úlevu po příjezdu do přírodnější krajiny.

Park je zajímavý i z botanického hlediska a najdete tu mnoho endemických druhů rostlin. Já jsem ale během výkladu průvodce hledal po okolí živočichy. Lítali zde strdimilové a nad nedalekou řekou kroužil kladivouš takatra. V pestrém prostředí s bohatou potravní nabídkou se ptákům daří. Také se nám podařilo objevit prvního chameleona, a hned toho nejdelšího. Furcifer oustaleti je nejdelším chameleonem světa. Nyní, v období sucha, jsou plazi málo aktivní, takže se to zdálo jako velký úspěch, ale jak dál uvidíte, s chameleony jsem měl na expedici opravdu hodně setkání. Naprosto unikátním zoologickým zážitkem jsem mohl být ohromen o něco později. Pozorovali jsme zde už několik druhů lemurů, ale na první místo jednoznačně řadím rodinku sifaků Coquerelových (Propithecus coquereli) s mládětem z bezprostřední blízkosti. Malé mládě se nakonec stalo i maskotem mé fotografické výstavy z Madagaskaru a považuji jej za tvář, která nejvíc vystihla moji expedici na tenhle ostrov. Má v sobě divokost a zároveň jakousi až netušenou podobnost s člověkem, který poměry na tomhle ostrově tak změnil.

Je velikou vzácností pozorovat skupinu lemurů sifaka s mládětem z takové blízkosti. Jsou to plachá a mírumilovná zvířata, která se živí výhradně listím. Potomek se drží nejdříve na matčiném břiše a ve věku asi 5 měsíců se přesune na záda. Tvoří malé skupinky o nanejvýš 10 jedincích. Můj zážitek z tohoto setkání byl úžasný, nicméně na konci expedice se dočkám objevu tak vzácných lemurů sifaka ve volné přírodě, až mi bude běhat mráz po zádech. Jenže to jsem na třetí den zatím nevěděl... Kromě lemurů se mi podařilo objevit také leguány rodu Oplurus a scinka rodu Zonosaurus, oba endemity Madagaskaru. Součástí parku je ale také záchranná stanice pro ohrožené želvy, především druhy Astrochelys radiata a Pyxis arachnoides. Jsou vážně ohroženy ničením biotopů, sběrem vajec a také nelegálním obchodem se zvířaty. Mně se povedlo odhalit jeden překvapivý a skrytý důvod jejich ohrožení, ale zde jsem se o něm zatím jen doslechl. V jedné z budoucích částí denníku jej odhalím.

Lemuří park je pozitivní ukázkou snahy o ochranu přírody v téhle zpustošené oblasti. Mám z něj dobrý pocit, lemuři i želvy se zde množí a slétají se sem ptáci z okolí. Snad bude takových pokusů na Madagaskaru v budoucnu víc. V místní restauraci ochutnám další masovou pochoutku ze zebu a k němu si dám, jak jinak, Three Horses Beer. Rozhodně musím říct, že madagaskarské jídlo i pití je zatím pro mně velice příjemným překvapením. V suvenírech koupím triko známé z  mých přednášek o expedici (snad budu moct jednou říct legendární) a pár dalších věcí. Vycházíme z parku s polodivokými lemury, ale já mám pocit, jako bych zažil kousek divočiny. Lemuři vari, kata, hnědí, šedí, tmaví a dva druhy lemurů sifaka jsou skvělým zápisem do mého výčtu pozorovaných druhů obratlovců. Skvělý začátek!

Před východem na hlavní cestu stojí několik skromných dřevěných domků. Objeví se několi dětí, které k nám přichází a žadoní o dárky. Dáváme jim nějaké pamlsky. Zde se příchod bílých lidí ale roznese hodně rychle a zanedlouho je jich kolem nás ohromná spousta. Co bych tak od nich mohl žádat? Samozřejmě, společnou fotku. Ne každý se přeci může pochlubit tím, že na Madagaskaru měl svou školku... Těď je skutečně čas zamířit zpátky do Tany, ještě jednou se projít centrem kolem jezera Anosy, ambasád a sportovního stadionu. Balíme a čeká nás cesta do nového, jiného Madagaskaru. Před letištěm Ivato se bavím focením zavlečených majn z Asie druhu Acridotheres tristis. Místní linka překvapí tím, jak vypadá „evropsky.“ Let trvá hodinu a čtvrt a dostanu dokonce obložený rohlík a bonbón. Žádný krkolomný zážitek, při kterém se bojíte o svůj život. 

Příletem do Toliary jsem se ocitl v drsné, ale nádherné krajině. Vzduch je kombinací tvrdého sucha polopouště a příjemné vlhkosti moře. Je už dávno tma, ale kolem cesty je vidět nádherné palmové aleje. Měsíc a hvězdy jsou zde, na rovníku, tak blízko. Jakoby Malgaši kvůli tomu neměli skoro nikde pouliční osvětlení. Pomalu tuším, že zde je život ještě mnohem náročnější, než v okolí Tany. Zítra sám také okusím, co všechno může mé tělo v tropech postihnout. Večeře v hotelu je v indickém stylu, protože vlastníci jsou Indové. Na pokojích jsou už také moskytiéry, protože už se nenacházíme vysoko nad hladinou moře. Po večeři objevím na stěnách terasy poletující gekony druhu Hemidactylus frenatus. Je to dnes cirkumtropický druh, který byl díky lodím zavlečen do různých koutů světa. Původně pochází z jihovýchodní Asie. Několik jich chytám a napadne mně, že by bylo skvělé pustit je na moskytiéru, ať mi svými loveckými aktivitami prokážou dobrou službu. Nakonec jsem je ale pustil venku, protože bych je odsoudil k pobytu v hotelovém pokoji, což pro ně není dobrá budoucnost.

Zaspávám klidně a pokojně. Navzdory tomu, že když vyhlédnu z okna, vidím tam na ulici malý oheň a kolem něj několik lidí. Zřejmě žijí přímo zde, na ulici. O kus dál je zase ohromná diskotéka, která se ozývá dodaleka. Mně to ale nevadí, všechno zde má svou speciální atmosféru. Zatím se všechno neslo v poklidném duchu -zkoumání historie ostrova a sledování kulturních památek, blízké setkání s polodivokými lemury v parku... Zítra mně čeká už přivítání bez servítky, jak se na expedici patří. Dočtete se už příště!

The third day -Lemur's park and the journey to a different world

To a different world? It can be called so, because in the late evening I took a flight to Toliara, which lasted only one hour and a few minutes, but the climate there is completely different from Tana. But first things first. The next morning in the capital was again in the peace atmosphere. Our plan for the day was to visit Lemur's park, a small peace of land where the local vegetation was again introduced and 7 species of semi-wild lemurs roam here. For me it was a highly awaited event. I completed the tour for cultural sights in this area and I could't wait for the zoological program. The journey to the park was long, but it is nothing surprising on the roads without signs and with a need to avoid contact with zebu and other detours. Near the Ikopa river there were a huge crowds of people washing their clothes and drying them on the river bank. Contrary to the absence of megacity image of Tana, I felt some relief after the arrival to more natural landscape.

This park is very interesting also from botanical point of view and you can find a lot of endemic species here. But I was trying to find animals during the speech of our guide. There were sunbirds in the bushes and hammerkop was flying near the river. This enviroment with a rich food supplies is very suitable for birds. We also found a first chameleon and it was the longest species in the world -Furcifer oustaleti. Now, in the dry season, reptiles are not very active, but as you will see, I has a great success with chameleons on this expedition. A very unique zoological experience happened a few minutes later. We saw a few lemur species before, but the most amazing was the encounter with Coquerel's sifaka family (Propithecus coquereli) with a small baby from the very small distance. This youngster became a mascot of my photographic exhibition and its face really represents the expedition to this island. It has a pure wilderness inside and also unsuspected similarity with humans, who really changed the situation here. 

It is very rare to see a group of sifakas with a baby from the close distance. These animals are peaceful and shy, their diet is completely provided by leaves. Mother carries the youngster on her belly and after 5 months it moves to the back. The groups have at least 10 individuals. My experience was stunning for me, but at the end of the expedition I will have a chance to observate extremely rare sifakas in the wild that will cause me willies. But I didn't know it on the third day... Except the lemurs I found iguanas from genus Oplurus and skinks from genus Zonosaurus, both endemic to Madagascar. There is also a turtle centre for endangered species included in the park, especially Astrochelys radiata and Pyxis arachnoides. They suffer from the habitat destruction, collection of eggs and illegal animal market. I have found one surprising and hidden reason, but in this time I only heard about it. It will be revealed in one of next parts of this diary.

Lemur's park is a positive example of effort to protect the nature in this devastated area. I have a good feeling, because lemurs and turtles are breeding here and birds travel here from the surrounding country. Hopefully tehre will be more such efforts on Madagascar in the future. In local restaurant I tried another meet speciality from zebu and I drank, of course, Three Horses Beer. I definitely have to say, that food and drinks on this island were a pleasant surprise for me. I bought a T-shirt known from my lectures about Madagascar here (I hope I could call it sometimes legendary) and some other stuff. After visiting the park with semi-wild lemurs I had a feeling like I was in the pure wilderness. The ring-tailed lemur, black-and-white ruffed lemur, common brown lemur, eastern lesser bamboo lemur, black lemur and two species of sifaka are a great component of my vertebrate checklist. Great start! 

There are some wooden abodes right next to the park entrance. Some children appeat and they ask for presents. We gave them a few goodies, but here the coming of white man is a big message send all around and in a few minutes their number are huge. What could I require from them? Of course, a photograph. Not everybody can tell a story about his kindergarten on Madagascar... Now it is really a time to head back to Tana, where we travel around the Anosy lake, sports stadium and some ambasadas. We packed our luggage and we are prepared for the journey to another, new Madagascar. Near Ivato airport I take photos of common mynahs (Acridotheres tristis), which were introduced here from Asia. The local flight is surprisingly „European.“ It takes one hour and 15 minutes and I even get a bread with ham and some candy. So no breakneck experience with a fear for your life.

After the landing in Toliara I was in a beautiful, but harsh land. The air is a combination of dry one from semidesert and a humid one coming from sea. It is already dark, but I can see nice palm alley along the road. The Moon and stars are very close on equator. It seems like this is the reason why Malagasy people have no street lights. I suspect that life here is much more difficult than in the area around Tana. Tomorrow I will realise what can meet my body in the tropics. The dinner in the hotel is in the indian style, because the owners are from India. There are also the mosquito nets in the rooms, because we are no more high above the sea level. After the dinner I discovered gecko lizards Hemidactylus frenatus on the walls. It is a circumtropic species, which is native to southeastern Asia and was introduced to many countries by ships. I have caught some of them and put them on the net to prey on insect during the night. It was a good idea, but finally I released them out, because in the room they would be trapped.

I lay in bed in peaced mood. Despide the fact, that when I look behind the window I see there a small fire and some people around. They probably live right here, in the streets. Right next is a big party and the music can be heard all around. But I don't care, everything here has a special atmosphere. The whole program was very calm till now -discovering of the history of this island, encounter with semi-wild lemurs... Tomorrow I am expected to meet the reality, as it is right for the expedition. Read the next part of the diary!

Foto měsíce (Photo of the month)

Říjen 2012

Národní park Hortobágy byl opravdu skvělým místem pro pozorování ptáků, a to nejen z veliké dálky. Králiček obecný (Regulus regulus) byl jedním z druhů, které se mi představili v celé své kráse téměř na dosah ruky.

October 2012

Hortobágy national park was really a great place for birding, and not just from the long distance. The goldcrest (Regulus regulus) was one of the species, which I could see almost sitting on my hand.

Seznamte se -nejzvláštnější obratlovci (Meet the weirdest vertebrates of them all)

Pelodiscus sinensis

tvor, který močí přes ústní dutinu (plazi -Reptilia)

(English version at the of the article)

Další článek ze seriálu o nejzvláštnějších obratlovcích pojednává o docela známém tvorovi, nový objev vědců ze Singapuru z něj ale dělá naprostou zvláštnost. Kožnatka čínská je druh patřící do čeledi Trionychidae, která zahrnuje velmi diverzifikovanou skupinu želv s podobnou ekologií. Co je tedy na tomto druhu tak zvláštní? Vylučuje moč nejen kloakou, ale také ústní dutinou a to dokonce v poměru kolem 90 ku 10 %. Vyskytuje se většinou v brakických vodách a je dokonale adaptovaná na akvatický život na dně tůní, odkud občas vyplave na hladinu, aby se nadechla. Co je ale zarážející, tyto želvy v období, kdy tůňky vyschnou, strkají hlavu pod hladinu posledních zbytků nevypařené vody. Důvod byl až dosud záhadou, protože jsou vybaveny standartními plícemi a respirace tedy v tomto chování nehrá žádnou roli.

Po zakoupení několika kusů z místního tržiště a umístění na 6 dní do čistě vodního prostředí se ukázalo, že jenom 6 % procent moči vytvořené v organismu bylo exkretováno přes ledviny. Následně byly želvy přesunuty do suchšího prostředí s možností ponořit hlavu do malých tůní a také tak často činili. Měření množství moči v tůních prokázalo, že je o 50 % vyšší než je tomu u exkrece přes kloaku. Po injekčním vstříknutí moči do těla želv byla její hladina ve slinách až 250 krát vyšší než v krvi a docházelo k častému vylučování přes ústní dutinu pod hladinou vody. Co je tedy důvodem pro takhle složitou exkreci vedoucí z ledvin až do úst? Pravděpodobně to souvisí s prostředím s vysokou koncentrací rozpuštěných solí ve vodě. Živočichové žijící v hypertonickém (s vyšším obsahem rozpuštěných solí) prostředí se potýkají s jedním důležitým problémem -hrozí jim přímá dehydratace, ačkoliv to u vodních druhů vypadá paradoxně. Aby k tomu nedošlo, musejí vypít veliké množství vody s vysokou salinitou a k tomu mít výkonný systém pro odvádění solí ven z organismu. Například u paryb (Chondrichthyes) došlo k adaptaci na toto prostředí tak, že tito obratlovci mají v krvi zvýšený obsah osmoticky aktivních látek, především močoviny. Díky tomu je vnitřní a vnější prostředí u nich poměrně v rovnováze. U kožnatek se tedy podle všeho jedná o stejný problém a vylučování moči přes ústní dutinu pomáhá zefektivnit zbavování se přebytečných solí.

Vylučování močí kloakou vyžaduje mnohem více vody, než je tomu při ústním vylučování. Ta se u kožnatky čínské dostává přes krevní řečiště z ledvin až do ústní dutiny, kde byl objeven gen, který kóduje speciální protein umožňující lepší odvádění moči. Exprimuje se jen v ústní dutině, v ledvinách není přítomen. Je docela možné, že právě tato adaptace umožnila kožnatkám osídlit brakické prostředí, spíše k tomu ale došlo druhotně po vystavení druhu těmto extrémním podmínkám. Studium těchto želv může v budoucnosti také pomoci lidem, kteří prodělali kolaps ledvin. Dnes musejí projít dialýzou, která odstraní přebytečné látky z krve. Pokud by ale bylo možné exprimovat u nich stejný gen, jaký mají kožnatky, bylo by to teoreticky možné provést přirozeně přes ústní dutinu. Jak víme, genetická výbava obratlovců (a nejen jich) má společný základ u společného předka, a tenhle gen by tedy mohl opravdu fungovat i v lidském těle. Na druhou stranu, u kožnatek se v ústní dutině nacházejí struktury podobné žaberním elementům, které savci mají jen v embryonálním stadiu. Přes ně dochází k vylučování moči na principu podobném rybím žábrám. Kožnatka čínská nám v budoucnu zřejmě ještě připraví nějaká nová překvapení.

http://jeb.biologists.org/content/215/21/ii.full.pdf+html

Pelodiscus sinensis

animal, that excretes urine through its mouth (reptiles -Reptilia)

The next article from this series is about a generally well-known creature, but new findings from a Singapore science group puts it a completely different level of weirdness. A chinese softshell turtle belongs to family Trionychidae, which comprises from a very diversified group of species with similar ecology. So what is so special about this species? It excretes urine not only through cloaca, but also through the oral cavity (in 90 to 10 % ratio). The major habitats of these turtles are brackish waters and they are perfectly adapted for an aquatic lifestyle on the bottom of ponds. Only sometimes they have to emerge from water to breath. However, something was enigmatic about these animals. In times, when only some puddles of water remain, they submerge their heads into the water. The reason was discovered recently and it has nothing to do with breathing (turtles have functional lungs). 

After buying of few animals from the local market they were a subject of experiments. 6 days in all-water enviroment showed, that only 6 % of produced urea in organism was excreted through kidneys. Then there was a time spend in drier enviroment with only small puddles of water and turtles really submerged their head there. The measurements of urea levels there proved, that it is higher by 50 % in comparison to excretion through cloaca. After injecting urea into the turtles the level of urea in saliva was 250 times higher than in blood and animals excreted often in the puddles. What can be a reason for such strange behaviour? It is probably related with the enviroment with high salinity. Animals, which live in the hypertonic enviroment (higher level of solutes than in internal enviroment) have one important problem -they face dehydratation, although it seems strange according to water lifestyle. To avoid this, they have to drink a lot of salt water and posess a powerfull system for solutes excretion from their bodies. For example, cartilaginous fishes (Chondrichthyes) have a high amount of solutes in their blood, especially the urea, which is an adaptation for balancing their level coming inside with water. The two enviroments are therefore in equalised. In softshell turtles it is therefore a same issue and excretion of urea through mouth helps to ged rid of waste solutes.

The excretion through cloaca demands a lot more water than the way done on the other side of the body. The water travels through the bloodstream from kidneys to the oral cavity. Scientist have found a gene, which encodes a special protein allowing a better excretion of urea. It is expressed only in the mouth tissue (not in kidneys). It is possible, that this adaptation allowed chinese softshell turtles to colonize the brackish waters, but more probable is a hypothesis, that they have adapted secondarily to this enviroment. Study of these turtles is a promise for people, who have undergone the kidney collapse. Today are dependent on dialysis, which removes the waste from blood. But if there was a possibility to express the same gene, which is expressed in turtles, it will be theoretically real to excrete the urea through mouth. As we know, the genetic material of vertebrates (and not only them) has a common origin, so this gene could be also working in the human body. On the other hand, there are a structures similar to gill elements present in the oral cavity of softshell turtles and the excretion of urea is based on principle functioning in fish gills. Such structures are possesed just by the embryonal stages in mammals. The study of Pelodiscus sinensis can possibly reveal many new surprises for science.

http://jeb.biologists.org/content/215/21/ii.full.pdf+html

Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Puszta Hortobágy 2012

Evropa už neskrývá mnoho míst, kde divočina poskytuje opravdu úchvatné divadlo. Globalizace a urbanizace se neustále rozšiřuje a i ty poslední z nich jsou tedy v ohrožení. Národní park Hortobágy v Maďarsku je oblastí, kde se tradičně organizují ornitologické cesty a jedna z nich byla vedena Českou společností ornitologickou. Pro mně to byl první průzkum terénu pro příští skutečnou expedici za zdejšími poklady. Dorazila globalizace už i sem?

Stepi, pastviny, močály, rákosiny... to všechno jsou biotopy národního parku Hortobágy, kterým protéká řeka Tisa. Poskytují útočiště mnoha druhům ptáků a dalším zvířatům, ale tato oblast je zajímavá také tradičním životem místních obyvatel. Pastevci a zemědělci zde používají tradiční způsoby práce a vyskytují se zde vzácná plemena domácích zvířat. Očekávání byla velká a přes 60 pozorovaných druhů ptáků byli výborným výsledkem průzkumu. Navíc se mi povedlo vytipovat lokality pro příští cestu do této oblasti. Proč příští cestu? Ono to totiž s fotografováním místních klenotů není tak jednoduché...

Do Hortobágy se na podzim slétá téměř celá (až 95 %) východoevropská populace jeřába popelavého (Grus grus). Na zdejších polích odpočívají před další cestou na zimoviště na Blízkém východě, v Tunisku, Sudáně a Etiopii. Jsou to velice plaší opeřenci a přiblížit se k nim na blíž než několik set metrů je téměř nemožné. Všude kolem se ozývá jejich plechové volání a jejich téměř 100 000 kusů vytváří úchvatnou podívanou. Hejna jsou ale rozmístěna různě po krajině a existuje jen několik míst, kde nocují v tisícových počtech. Lokalita Halastó je jednou z nich a zdejší systém rybníků je navíc domovem nebo dočasnou přestávkou pro mnoho dalších druhů. Za hodnotné považuji například pozorování hus malých (Anser erythropus), ale zaujali také bahňáci (viď seznam druhů) nebo typicky sympatické sýkořice vousaté (Panurus biarmicus). Rozlehlé rákosiny, rybníky s různě vysokou hladinou vody, systém kanálů -zdejší krajina je skutečně divokým bludištěm a zoolog se zde může protloukat celé dny.

Kromě vodních ekosystémů je veliká část území tvořena zemědělskou krajinou a stepí. Zde nacházejí jeřábi svou potravu, a nejen oni. Vyskytuje se zde stabilní populace jednoho z nejtěžších létajících ptáků na světě -dropa velkého (Otis tarda). Podařilo se objevit 23 jedinců na jednom místě a přiblížit se k nim přibližně na 400 metrů, což je blízká vzdálenost na pozorování tohoto extrémně plachého druhu. Je to tedy další výzva pro příští expedici. Pomalu a opatrně se snažím projít přes husté vyschlé rákosí v odtokové prohlubni vedle pole, kde se dropi prochází. Jsem čím dál, tím blíž, vzduch se tetelí. Náhle vystřelí z houští přede mnou srna a jsem si jist, že ptáci už o mně vědí. Nakonec vzlétnou majestátně do vzduchu a přistanou na poli o kus dál. Příště už budu vyprávět o čekání v úkrytu a blízkém setkání s majestátním fantomem stepí.

Ze vzácných domácích zvířat jsem měl možnost spatřit jenom několik kusů uherského stepního skotu, po vlnatých ovcích nebo prasetech plemene Mangalica ani vidu, ani slechu. Naopak, typická plemena krav a ovcí byla všudypřítomná. Zpestřením jsou zde také vodní buvoli, původem z Asie. Zdá se, že původní tradice přeci jenom pomalu mizí. Krajina ale celkově pořád připomíná svou atmosférou skok do minulosti, otázkou je, jak dlouho tenhle stav vydrží. Informační centrum parku je nové a moderní a najdeme zde malé muzeum a také stanici pro zraněné ptáky. U rybníků jsou přítomni pracovníci parku, kteří kontrolují, jestli máte zaplacený vstup. Management zde funguje výborně, všude jsou vybudovány rozhledny a informační tabule. To je tedy ta druhá stránka této doby.

Blíží se pomalu šestá hodina večerní a velkolepé divadlo se blíží. Komáři zde trápí i na konci října, jsou všude kolem. Pak se nad hlavou objeví první šíky jeřábů slétajících se na nocoviště. Jejich zástupy nemají konce téměř třičtvrtě hodiny. Husi tří druhů letí jiným směrem, hojní jsou zde rackové a na vyschlých částech rybníků odpočívají bahňáci, kachny a volavky. I k blízkému fotografování jeřábů je potřeba se zamaskovat do úkrytu a čekat. Najít si místo v rákosině a vstřebávat tuhle divočinu, jednu z posledních skutečných v Evropě. Oblast zmapována, snad příští rok!

Seznam pozorovaných druhů:

Galerida cristata, Alauda arvensis, Grus grus, Passer montanus, Pica pica, Corvus cornix, Buteo buteo, Erithacus rubecula, Saxicola torquata, Streptopelia decaocto, Sturnus vulgaris, Corvus fragilegus, Larus cachinnans, Phoenicurus ochruros, Cyanistes caeruleus, Phalacrocorax carbo, Falco tinnunculus, Phasianus colchicus, Anser anser, Emberiza schoeniclus, Acrocephalus schoenobaenus, Dendrocopos major, Garrulus glandarius, Carduelis carduelis, Parus major, Anser fabalis, Anser albifrons, Anser erythropus, Anas platyrhinchos, Anas penelope, Anas clypeata, Anas crecca, Anas querquedula, Aythya nyroca, Anas acuta, Aythya ferina, Podiceps cristata, Phalacrocorax pygmeus, Casmerodius albus, Ardea cinerea, Haliaeetus albicilla, Circus aeruginosus, Circus cyaneus, Rallus aquaticus, Fulica atra, Vanellus vanellus, Calidris alpina, Tringa erythropus, Limosa limosa, Numenius arquata, Gallinago gallinago, Dryocopus martius, Motacilla alba, Turdus merula, Phylloscopus collybita, Regulus regulus, Panurus biarmicus, Fringilla montifringilla, Otis tarda, Troglodytes troglodytes, Cocothraustes cocothraustes, Remiz pendulinus, Tachybabtus ruficollis, Emberiza citrinella

There are not many areas of pure nature in Europe. The globalization and urbanization is spreading and the last ones are endangered. Hortobágy national park in Hungary is a place for traditional ornithological journeys and one of them was organized by Czech society of ornithology. It was a first observation of this enviroment for me and a preparation for a true expedition in the future. Has the globalization already reached also this place?

Grass plains, pastures, marshes, reeds... these ecosystems are present in Hortobágy national park, which is located near the Tisza river. They are a refuge for many bird species, but this area is also interesting because of the traditional life of local people. Shepherds and farmers use the old methods and keep rare breeds of domestic animals. My expectations were high and about 60 found species of birds were a great result of this survey. Moreover, I found places for the next journey to Hortobágy. Why planning a next journey? Photographing of local treasures is not so easy... 

95 % of population of common crane (Grus grus) from eastern Europe head to Hortobágy in autumn. They rest in this area before continuing in their journey to wintering areas in Middle East, Tunisco, Sudan and Ethiopia. They are very shy and it is very hard to come to them closer than to a few hundred meters. Their metallic voice can be heard everywhere and almost 100 000 individuals are creating and amazing spectacle. The flocks are located in various places in a vast country and there are only a few places, where they head in thousands to spend every night. Ponds in Halastó is one of them and it is a home or an area for a short break for many other species. I consider observation of lesser white-fronted goose  (Anser erythropus) as valuable, but also species of waders very interesting (look at the species list) and typically nice were the bearded reedlings (Panurus biarmicus). Vast reeds, ponds with various level of water, system of water canals -this area is a trully natural place and zoologist could observate here for days.

Except the water ecosystems there is also a big area of grasslands and agricultural landscape. Here the cranes can find their food, and they are not alone. A stable population of great bustard (Otis tarda) lives here. It is one of the heaviest flying birds on Earth. We found 23 individuals on one place a I was as close as approximately 400 meters, which is a very close distance for this very shy species. It is therefore a next big goal for a future expedition. I am moving slowly throught the dense dry reeds in the outflow depression next to the field, where bustards stand. Every second I am a bt closer to them, the air is shivering. Suddenly a roe jumps out of the reeds a few meters in front of me and I know, that birds have noticed it. They take off on their majestic wings and land in the next field. Next time I will hopefully tell a different story about waiting in shelter for a close encounter with the phantom of grasslands. 

I saw only a few individuals of rare hungarian gray cattle, but no wooly sheep or Mangalica pigs. On the contrary, common breeds of cattle and sheeps were everywhere. A different component were the asiatic buffaloes. It seems, that the old traditions are slowly vanishing. The look of the country fortunately still has the historical atmosphere, but the question is, for how long it can survive. The tourist centre is new and modern and you can also find a small museum and a rehabilitation station for injured birds here. Employees of the park are always near the ponds and they check, if you have paid for the entrance. The management is really well functioning here, there are many information boards and watchtowers. So this is the second side of this time full of globalization.

It is nearly 6 p.m. and a majestic spectacle is coming. Mosquitoes are present even at the end of October here and they are all around. And then you can see first flocks of cranes flying above your head. They all head to one place, where they will spend the night. The numbers of them are in thousands and they fill the sky for three-quarters of an hour. Three species of wild geese fly to a different direction, seagulls are abundant and waders, ducks and herons are resting in the driest parts of ponds. For photographing of cranes from small distance you need to find a shelter and wait for them. Find a place in the reeds and absorb the atmosphere of this wilderness, one of the last true in Europe. Area mapped, see you next year!

Species list: 

Galerida cristata, Alauda arvensis, Grus grus, Passer montanus, Pica pica, Corvus cornix, Buteo buteo, Erithacus rubecula, Saxicola torquata, Streptopelia decaocto, Sturnus vulgaris, Corvus fragilegus, Larus cachinnans, Phoenicurus ochruros, Cyanistes caeruleus, Phalacrocorax carbo, Falco tinnunculus, Phasianus colchicus, Anser anser, Emberiza schoeniclus, Acrocephalus schoenobaenus, Dendrocopos major, Garrulus glandarius, Carduelis carduelis, Parus major, Anser fabalis, Anser albifrons, Anser erythropus, Anas platyrhinchos, Anas penelope, Anas clypeata, Anas crecca, Anas querquedula, Aythya nyroca, Anas acuta, Aythya ferina, Podiceps cristata, Phalacrocorax pygmeus, Casmerodius albus, Ardea cinerea, Haliaeetus albicilla, Circus aeruginosus, Circus cyaneus, Rallus aquaticus, Fulica atra, Vanellus vanellus, Calidris alpina, Tringa erythropus, Limosa limosa, Numenius arquata, Gallinago gallinago, Dryocopus martius, Motacilla alba, Turdus merula, Phylloscopus collybita, Regulus regulus, Panurus biarmicus, Fringilla montifringilla, Otis tarda, Troglodytes troglodytes, Cocothraustes cocothraustes, Remiz pendulinus, Tachybabtus ruficollis, Emberiza citrinella