(English version at the end)
Den třetí - lemuří park a cesta do jiného světa
Do jiného světa? Dá se to tak nazvat, ve večerních hodinách jsem totiž absolvoval let dlouhý jenom něco přes hodinu, ale vystoupil jsem v Toliaře, kde je podnebí naprosto odlišné od Tany. Ale vše popořádku. Další ráno v hlavním městě se zase neslo v poklidné atmosféře. Dnes jsme měli namířeno do Lemuřího parku, kousku země, kde se pokusili obnovit původní vegetaci a polodivoce zde žije 7 druhů lemurů. Pro mně to byla silně očekávaná událost. Navíc jsem už měl za sebou prohlídku kulturních památek v této oblasti a už jsem se nemohl dočkat zoologického programu. Cesta do parku byla zdlouhavá, ostatně na cestách bez značení a s nutností vyhýbat se zebu a dalším překážkám to není překvapením. U řeky Ikopy byly ohromné zástupy lidí, kteří prali své prádlo a následně jej sušili na březích. Navzdory tomu, že Tana nepůsobí typicky únavným dojmem velkoměsta, cítil jsem určitou úlevu po příjezdu do přírodnější krajiny.
Park je zajímavý i z botanického hlediska a najdete tu mnoho endemických druhů rostlin. Já jsem ale během výkladu průvodce hledal po okolí živočichy. Lítali zde strdimilové a nad nedalekou řekou kroužil kladivouš takatra. V pestrém prostředí s bohatou potravní nabídkou se ptákům daří. Také se nám podařilo objevit prvního chameleona, a hned toho nejdelšího. Furcifer oustaleti je nejdelším chameleonem světa. Nyní, v období sucha, jsou plazi málo aktivní, takže se to zdálo jako velký úspěch, ale jak dál uvidíte, s chameleony jsem měl na expedici opravdu hodně setkání. Naprosto unikátním zoologickým zážitkem jsem mohl být ohromen o něco později. Pozorovali jsme zde už několik druhů lemurů, ale na první místo jednoznačně řadím rodinku sifaků Coquerelových (Propithecus coquereli) s mládětem z bezprostřední blízkosti. Malé mládě se nakonec stalo i maskotem mé fotografické výstavy z Madagaskaru a považuji jej za tvář, která nejvíc vystihla moji expedici na tenhle ostrov. Má v sobě divokost a zároveň jakousi až netušenou podobnost s člověkem, který poměry na tomhle ostrově tak změnil.
.jpg)
Je velikou vzácností pozorovat skupinu lemurů sifaka s mládětem z takové blízkosti. Jsou to plachá a mírumilovná zvířata, která se živí výhradně listím. Potomek se drží nejdříve na matčiném břiše a ve věku asi 5 měsíců se přesune na záda. Tvoří malé skupinky o nanejvýš 10 jedincích. Můj zážitek z tohoto setkání byl úžasný, nicméně na konci expedice se dočkám objevu tak vzácných lemurů sifaka ve volné přírodě, až mi bude běhat mráz po zádech. Jenže to jsem na třetí den zatím nevěděl... Kromě lemurů se mi podařilo objevit také leguány rodu Oplurus a scinka rodu Zonosaurus, oba endemity Madagaskaru. Součástí parku je ale také záchranná stanice pro ohrožené želvy, především druhy Astrochelys radiata a Pyxis arachnoides. Jsou vážně ohroženy ničením biotopů, sběrem vajec a také nelegálním obchodem se zvířaty. Mně se povedlo odhalit jeden překvapivý a skrytý důvod jejich ohrožení, ale zde jsem se o něm zatím jen doslechl. V jedné z budoucích částí denníku jej odhalím.
Lemuří park je pozitivní ukázkou snahy o ochranu přírody v téhle zpustošené oblasti. Mám z něj dobrý pocit, lemuři i želvy se zde množí a slétají se sem ptáci z okolí. Snad bude takových pokusů na Madagaskaru v budoucnu víc. V místní restauraci ochutnám další masovou pochoutku ze zebu a k němu si dám, jak jinak, Three Horses Beer. Rozhodně musím říct, že madagaskarské jídlo i pití je zatím pro mně velice příjemným překvapením. V suvenírech koupím triko známé z mých přednášek o expedici (snad budu moct jednou říct legendární) a pár dalších věcí. Vycházíme z parku s polodivokými lemury, ale já mám pocit, jako bych zažil kousek divočiny. Lemuři vari, kata, hnědí, šedí, tmaví a dva druhy lemurů sifaka jsou skvělým zápisem do mého výčtu pozorovaných druhů obratlovců. Skvělý začátek!
Před východem na hlavní cestu stojí několik skromných dřevěných domků. Objeví se několi dětí, které k nám přichází a žadoní o dárky. Dáváme jim nějaké pamlsky. Zde se příchod bílých lidí ale roznese hodně rychle a zanedlouho je jich kolem nás ohromná spousta. Co bych tak od nich mohl žádat? Samozřejmě, společnou fotku. Ne každý se přeci může pochlubit tím, že na Madagaskaru měl svou školku... Těď je skutečně čas zamířit zpátky do Tany, ještě jednou se projít centrem kolem jezera Anosy, ambasád a sportovního stadionu. Balíme a čeká nás cesta do nového, jiného Madagaskaru. Před letištěm Ivato se bavím focením zavlečených majn z Asie druhu Acridotheres tristis. Místní linka překvapí tím, jak vypadá „evropsky.“ Let trvá hodinu a čtvrt a dostanu dokonce obložený rohlík a bonbón. Žádný krkolomný zážitek, při kterém se bojíte o svůj život.
.jpg)
Příletem do Toliary jsem se ocitl v drsné, ale nádherné krajině. Vzduch je kombinací tvrdého sucha polopouště a příjemné vlhkosti moře. Je už dávno tma, ale kolem cesty je vidět nádherné palmové aleje. Měsíc a hvězdy jsou zde, na rovníku, tak blízko. Jakoby Malgaši kvůli tomu neměli skoro nikde pouliční osvětlení. Pomalu tuším, že zde je život ještě mnohem náročnější, než v okolí Tany. Zítra sám také okusím, co všechno může mé tělo v tropech postihnout. Večeře v hotelu je v indickém stylu, protože vlastníci jsou Indové. Na pokojích jsou už také moskytiéry, protože už se nenacházíme vysoko nad hladinou moře. Po večeři objevím na stěnách terasy poletující gekony druhu Hemidactylus frenatus. Je to dnes cirkumtropický druh, který byl díky lodím zavlečen do různých koutů světa. Původně pochází z jihovýchodní Asie. Několik jich chytám a napadne mně, že by bylo skvělé pustit je na moskytiéru, ať mi svými loveckými aktivitami prokážou dobrou službu. Nakonec jsem je ale pustil venku, protože bych je odsoudil k pobytu v hotelovém pokoji, což pro ně není dobrá budoucnost.
Zaspávám klidně a pokojně. Navzdory tomu, že když vyhlédnu z okna, vidím tam na ulici malý oheň a kolem něj několik lidí. Zřejmě žijí přímo zde, na ulici. O kus dál je zase ohromná diskotéka, která se ozývá dodaleka. Mně to ale nevadí, všechno zde má svou speciální atmosféru. Zatím se všechno neslo v poklidném duchu -zkoumání historie ostrova a sledování kulturních památek, blízké setkání s polodivokými lemury v parku... Zítra mně čeká už přivítání bez servítky, jak se na expedici patří. Dočtete se už příště!
.jpg)
Je velikou vzácností pozorovat skupinu lemurů sifaka s mládětem z takové blízkosti. Jsou to plachá a mírumilovná zvířata, která se živí výhradně listím. Potomek se drží nejdříve na matčiném břiše a ve věku asi 5 měsíců se přesune na záda. Tvoří malé skupinky o nanejvýš 10 jedincích. Můj zážitek z tohoto setkání byl úžasný, nicméně na konci expedice se dočkám objevu tak vzácných lemurů sifaka ve volné přírodě, až mi bude běhat mráz po zádech. Jenže to jsem na třetí den zatím nevěděl... Kromě lemurů se mi podařilo objevit také leguány rodu Oplurus a scinka rodu Zonosaurus, oba endemity Madagaskaru. Součástí parku je ale také záchranná stanice pro ohrožené želvy, především druhy Astrochelys radiata a Pyxis arachnoides. Jsou vážně ohroženy ničením biotopů, sběrem vajec a také nelegálním obchodem se zvířaty. Mně se povedlo odhalit jeden překvapivý a skrytý důvod jejich ohrožení, ale zde jsem se o něm zatím jen doslechl. V jedné z budoucích částí denníku jej odhalím.
Lemuří park je pozitivní ukázkou snahy o ochranu přírody v téhle zpustošené oblasti. Mám z něj dobrý pocit, lemuři i želvy se zde množí a slétají se sem ptáci z okolí. Snad bude takových pokusů na Madagaskaru v budoucnu víc. V místní restauraci ochutnám další masovou pochoutku ze zebu a k němu si dám, jak jinak, Three Horses Beer. Rozhodně musím říct, že madagaskarské jídlo i pití je zatím pro mně velice příjemným překvapením. V suvenírech koupím triko známé z mých přednášek o expedici (snad budu moct jednou říct legendární) a pár dalších věcí. Vycházíme z parku s polodivokými lemury, ale já mám pocit, jako bych zažil kousek divočiny. Lemuři vari, kata, hnědí, šedí, tmaví a dva druhy lemurů sifaka jsou skvělým zápisem do mého výčtu pozorovaných druhů obratlovců. Skvělý začátek!
Před východem na hlavní cestu stojí několik skromných dřevěných domků. Objeví se několi dětí, které k nám přichází a žadoní o dárky. Dáváme jim nějaké pamlsky. Zde se příchod bílých lidí ale roznese hodně rychle a zanedlouho je jich kolem nás ohromná spousta. Co bych tak od nich mohl žádat? Samozřejmě, společnou fotku. Ne každý se přeci může pochlubit tím, že na Madagaskaru měl svou školku... Těď je skutečně čas zamířit zpátky do Tany, ještě jednou se projít centrem kolem jezera Anosy, ambasád a sportovního stadionu. Balíme a čeká nás cesta do nového, jiného Madagaskaru. Před letištěm Ivato se bavím focením zavlečených majn z Asie druhu Acridotheres tristis. Místní linka překvapí tím, jak vypadá „evropsky.“ Let trvá hodinu a čtvrt a dostanu dokonce obložený rohlík a bonbón. Žádný krkolomný zážitek, při kterém se bojíte o svůj život.
.jpg)
Příletem do Toliary jsem se ocitl v drsné, ale nádherné krajině. Vzduch je kombinací tvrdého sucha polopouště a příjemné vlhkosti moře. Je už dávno tma, ale kolem cesty je vidět nádherné palmové aleje. Měsíc a hvězdy jsou zde, na rovníku, tak blízko. Jakoby Malgaši kvůli tomu neměli skoro nikde pouliční osvětlení. Pomalu tuším, že zde je život ještě mnohem náročnější, než v okolí Tany. Zítra sám také okusím, co všechno může mé tělo v tropech postihnout. Večeře v hotelu je v indickém stylu, protože vlastníci jsou Indové. Na pokojích jsou už také moskytiéry, protože už se nenacházíme vysoko nad hladinou moře. Po večeři objevím na stěnách terasy poletující gekony druhu Hemidactylus frenatus. Je to dnes cirkumtropický druh, který byl díky lodím zavlečen do různých koutů světa. Původně pochází z jihovýchodní Asie. Několik jich chytám a napadne mně, že by bylo skvělé pustit je na moskytiéru, ať mi svými loveckými aktivitami prokážou dobrou službu. Nakonec jsem je ale pustil venku, protože bych je odsoudil k pobytu v hotelovém pokoji, což pro ně není dobrá budoucnost.
Zaspávám klidně a pokojně. Navzdory tomu, že když vyhlédnu z okna, vidím tam na ulici malý oheň a kolem něj několik lidí. Zřejmě žijí přímo zde, na ulici. O kus dál je zase ohromná diskotéka, která se ozývá dodaleka. Mně to ale nevadí, všechno zde má svou speciální atmosféru. Zatím se všechno neslo v poklidném duchu -zkoumání historie ostrova a sledování kulturních památek, blízké setkání s polodivokými lemury v parku... Zítra mně čeká už přivítání bez servítky, jak se na expedici patří. Dočtete se už příště!
The third day -Lemur's park and the journey to a different world
To a different world? It can be called so, because in the late evening I took a flight to Toliara, which lasted only one hour and a few minutes, but the climate there is completely different from Tana. But first things first. The next morning in the capital was again in the peace atmosphere. Our plan for the day was to visit Lemur's park, a small peace of land where the local vegetation was again introduced and 7 species of semi-wild lemurs roam here. For me it was a highly awaited event. I completed the tour for cultural sights in this area and I could't wait for the zoological program. The journey to the park was long, but it is nothing surprising on the roads without signs and with a need to avoid contact with zebu and other detours. Near the Ikopa river there were a huge crowds of people washing their clothes and drying them on the river bank. Contrary to the absence of megacity image of Tana, I felt some relief after the arrival to more natural landscape.
This park is very interesting also from botanical point of view and you can find a lot of endemic species here. But I was trying to find animals during the speech of our guide. There were sunbirds in the bushes and hammerkop was flying near the river. This enviroment with a rich food supplies is very suitable for birds. We also found a first chameleon and it was the longest species in the world -Furcifer oustaleti. Now, in the dry season, reptiles are not very active, but as you will see, I has a great success with chameleons on this expedition. A very unique zoological experience happened a few minutes later. We saw a few lemur species before, but the most amazing was the encounter with Coquerel's sifaka family (Propithecus coquereli) with a small baby from the very small distance. This youngster became a mascot of my photographic exhibition and its face really represents the expedition to this island. It has a pure wilderness inside and also unsuspected similarity with humans, who really changed the situation here.
.jpg)
It is very rare to see a group of sifakas with a baby from the close distance. These animals are peaceful and shy, their diet is completely provided by leaves. Mother carries the youngster on her belly and after 5 months it moves to the back. The groups have at least 10 individuals. My experience was stunning for me, but at the end of the expedition I will have a chance to observate extremely rare sifakas in the wild that will cause me willies. But I didn't know it on the third day... Except the lemurs I found iguanas from genus Oplurus and skinks from genus Zonosaurus, both endemic to Madagascar. There is also a turtle centre for endangered species included in the park, especially Astrochelys radiata and Pyxis arachnoides. They suffer from the habitat destruction, collection of eggs and illegal animal market. I have found one surprising and hidden reason, but in this time I only heard about it. It will be revealed in one of next parts of this diary.
Lemur's park is a positive example of effort to protect the nature in this devastated area. I have a good feeling, because lemurs and turtles are breeding here and birds travel here from the surrounding country. Hopefully tehre will be more such efforts on Madagascar in the future. In local restaurant I tried another meet speciality from zebu and I drank, of course, Three Horses Beer. I definitely have to say, that food and drinks on this island were a pleasant surprise for me. I bought a T-shirt known from my lectures about Madagascar here (I hope I could call it sometimes legendary) and some other stuff. After visiting the park with semi-wild lemurs I had a feeling like I was in the pure wilderness. The ring-tailed lemur, black-and-white ruffed lemur, common brown lemur, eastern lesser bamboo lemur, black lemur and two species of sifaka are a great component of my vertebrate checklist. Great start!
There are some wooden abodes right next to the park entrance. Some children appeat and they ask for presents. We gave them a few goodies, but here the coming of white man is a big message send all around and in a few minutes their number are huge. What could I require from them? Of course, a photograph. Not everybody can tell a story about his kindergarten on Madagascar... Now it is really a time to head back to Tana, where we travel around the Anosy lake, sports stadium and some ambasadas. We packed our luggage and we are prepared for the journey to another, new Madagascar. Near Ivato airport I take photos of common mynahs (Acridotheres tristis), which were introduced here from Asia. The local flight is surprisingly „European.“ It takes one hour and 15 minutes and I even get a bread with ham and some candy. So no breakneck experience with a fear for your life.
.jpg)
After the landing in Toliara I was in a beautiful, but harsh land. The air is a combination of dry one from semidesert and a humid one coming from sea. It is already dark, but I can see nice palm alley along the road. The Moon and stars are very close on equator. It seems like this is the reason why Malagasy people have no street lights. I suspect that life here is much more difficult than in the area around Tana. Tomorrow I will realise what can meet my body in the tropics. The dinner in the hotel is in the indian style, because the owners are from India. There are also the mosquito nets in the rooms, because we are no more high above the sea level. After the dinner I discovered gecko lizards Hemidactylus frenatus on the walls. It is a circumtropic species, which is native to southeastern Asia and was introduced to many countries by ships. I have caught some of them and put them on the net to prey on insect during the night. It was a good idea, but finally I released them out, because in the room they would be trapped.
.jpg)
It is very rare to see a group of sifakas with a baby from the close distance. These animals are peaceful and shy, their diet is completely provided by leaves. Mother carries the youngster on her belly and after 5 months it moves to the back. The groups have at least 10 individuals. My experience was stunning for me, but at the end of the expedition I will have a chance to observate extremely rare sifakas in the wild that will cause me willies. But I didn't know it on the third day... Except the lemurs I found iguanas from genus Oplurus and skinks from genus Zonosaurus, both endemic to Madagascar. There is also a turtle centre for endangered species included in the park, especially Astrochelys radiata and Pyxis arachnoides. They suffer from the habitat destruction, collection of eggs and illegal animal market. I have found one surprising and hidden reason, but in this time I only heard about it. It will be revealed in one of next parts of this diary.
Lemur's park is a positive example of effort to protect the nature in this devastated area. I have a good feeling, because lemurs and turtles are breeding here and birds travel here from the surrounding country. Hopefully tehre will be more such efforts on Madagascar in the future. In local restaurant I tried another meet speciality from zebu and I drank, of course, Three Horses Beer. I definitely have to say, that food and drinks on this island were a pleasant surprise for me. I bought a T-shirt known from my lectures about Madagascar here (I hope I could call it sometimes legendary) and some other stuff. After visiting the park with semi-wild lemurs I had a feeling like I was in the pure wilderness. The ring-tailed lemur, black-and-white ruffed lemur, common brown lemur, eastern lesser bamboo lemur, black lemur and two species of sifaka are a great component of my vertebrate checklist. Great start!
There are some wooden abodes right next to the park entrance. Some children appeat and they ask for presents. We gave them a few goodies, but here the coming of white man is a big message send all around and in a few minutes their number are huge. What could I require from them? Of course, a photograph. Not everybody can tell a story about his kindergarten on Madagascar... Now it is really a time to head back to Tana, where we travel around the Anosy lake, sports stadium and some ambasadas. We packed our luggage and we are prepared for the journey to another, new Madagascar. Near Ivato airport I take photos of common mynahs (Acridotheres tristis), which were introduced here from Asia. The local flight is surprisingly „European.“ It takes one hour and 15 minutes and I even get a bread with ham and some candy. So no breakneck experience with a fear for your life.
.jpg)
After the landing in Toliara I was in a beautiful, but harsh land. The air is a combination of dry one from semidesert and a humid one coming from sea. It is already dark, but I can see nice palm alley along the road. The Moon and stars are very close on equator. It seems like this is the reason why Malagasy people have no street lights. I suspect that life here is much more difficult than in the area around Tana. Tomorrow I will realise what can meet my body in the tropics. The dinner in the hotel is in the indian style, because the owners are from India. There are also the mosquito nets in the rooms, because we are no more high above the sea level. After the dinner I discovered gecko lizards Hemidactylus frenatus on the walls. It is a circumtropic species, which is native to southeastern Asia and was introduced to many countries by ships. I have caught some of them and put them on the net to prey on insect during the night. It was a good idea, but finally I released them out, because in the room they would be trapped.
I lay in bed in peaced mood. Despide the fact, that when I look behind the window I see there a small fire and some people around. They probably live right here, in the streets. Right next is a big party and the music can be heard all around. But I don't care, everything here has a special atmosphere. The whole program was very calm till now -discovering of the history of this island, encounter with semi-wild lemurs... Tomorrow I am expected to meet the reality, as it is right for the expedition. Read the next part of the diary!
No comments:
Post a Comment