Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Pokoření nejvyšší hory Afriky

Kilimanjaro, nejvyšší hora Afriky a zároveň nejvyšší samostatně stojící hora světa, lákala přírodovědce a dobrodruhy už od doby prvních objevitelských cest na tento kontinent. Kdysi to byl pro drtivou většinu nedosažitelný cíl, dnes se o zdolání vrcholu můžou pokusit odvážlivci z celého světa. 

Kilimanjaro je obrovský sopečný masiv starý zhruba 1 milion let. Tvoří ho tři vrcholy: Shira, Mawenzi a Kibo. Jen poslední z nich je pořád aktivní a nikdo neví, kdy vybuchne. Je zároveň nejvyšší - dosahuje úctyhodných 5895 metrů. Mohutná hora vznikla jako jeden z mnoha důsledků rozšiřování Východoafrické příkopové propadliny, která se objevila již během třetihor a dodnes se každým rokem zvětšuje. Obrovská jezera a na živiny bohaté savany rozléhající se na sopečných půdách jsou dalšími přírodními úkazy, které zdobí východní Afriku, ale samostatně stojící velikán s ledovou čepicí poutá největší pozornost.

Nahoru vede hned několik cest a každá z nich má svá specifika. Všeobecně jsou za nejlehčí považovány ty, kde se pomalu stoupá každý den do vyšší nadmořské výšky. Jak jsem se ale dozvěděl od místních vůdců, větší úspěšnost je tam, kde je do programu zahrnut čas na aklimatizaci. Znamená to, že se rychleji stoupá do větší nadmořské výšky, ale pak výprava během putování klesne a přespí o něco níže. Výšková nemoc a únava představují problém pro mnohé odvážlivce a až 30 % lidí se na vrchol nedostane. Ti úspěšnější ale s pomocí zkušených horských vůdců, nosičů a kuchařů z kmene Chagga dosáhnou vytouženého cíle. Mnoho místních obyvatel vyrůstalo přímo v podhůří a někteří z nich vystoupili na nejvyšší horu Afriky už více než dvěstěkrát. Z jazyka tohoto kmene také pochází název hory, který je tvořen dvěma slovy: kili a manjaro a v překladu znamená, že je téměř nemožné dostat se na vrchol.

Během 6 dnů čeká dobrodruhy cesta z vlhkého horského lesa až do arktického pásma s mohutnými ledovci. Ty se za posledních 100 let z veliké části vypařily, ale vrchol hory je pořád z části pokryt ledem. Teplota zde přes den stoupá až ke 45 stupňům Celsia, v noci naopak klesá hluboko pod bod mrazu. Těmto drsným podmínkám se přizpůsobily zdejší organismy, a to často pomocí jedinečných adaptací. Místní endemické rostliny, lobélie a senécie, se chrání před mrazem izolační vrstvou z odumřelých listů a zavíráním listových růžic. Ne všichni jsou ale specialisté, daří se zde i generalistům, jakými jsou například krkavci bělokrcí (Corvus albicollis). Tito mohutní ptáci sledují trekaře až do výšky 5500 metrů a doufají, že se jim podaří ukořistit nějakou potravu.

Kilimanjaro je součástí stejnojmenného národního parku a každý návštěvník je během snahy o zdolání vrcholu podrobně evidován ve všech kempech . Není možné se zde pohybovat samostatně a služby horského týmu složeného z místních lidí člověk opravdu ocení. Rychlost postupu do vyšší nadmořské výšky, vaši psychickou a fyzickou kondici, pitný a stravovací režim - to všechno sleduje váš horský vůdce. Nosiči zase přesouvají kemp tak, abyste se mohli po náročném celodenním treku těšit na chvilku odpočinku v nádherné divočině. 

S postupujícím časem se na člověku stále víc projevuje únava a nejtěžší zkouškou je samotný pokus o vystoupení na Uhuru peak - nejvyšší bod vrcholu Kibo. Budíček je před půlnocí a pak se stoupá z výšky 4600 metrů až na samotný vrchol. Sedmihodinový pochod tmou s čelovkou rozhodně prověří vaše fyzické i mentální schopnosti, odměnou je ale pohled na východ slunce nad takřka celou Afrikou. Po zhruba půlhodině strávené na nejvyšším bodě kontinentu vás hned ten den čeká sestup až do výšky 3000 metrů. Útrapy spojené s výstupem se pokusí překonat zhruba 50 lidí denně. Zbývá jen doufat, že zvýšený počet turistů zaplavující dnes africkou přírodu nezpůsobí degradaci přírody Kilimanjara.