Den osmý -jde do tuhého
(English version at the end of the article)
Ráno osmého dne jsem nebyl schopen vstát z postele na snídani, sužovaly mě horečky a navzdory venkovní teplotě přes 25 stupňů Celsia mi byla zima, jako kdybych vlezl nahý do studené vody. Nedalo se dělat nic jiného, než doufat, že se mi povede s pomocí ostatních dopravit se do zhruba 300 kilometrů vzdáleného centra zdejší oblasti, města Fianarantsoa. Téměř celý den jsem proležel na zadních sedadlech našeho mikrobusu, kde jsem odpočíval, abych pak sesbíral všechny síly na zajímavé okamžiky a vyšel ven. Dělal jsem, co jsem mohl a i díky tomu nebyl tenhle den o nic míň zajímavý, než ty ostatní. Po tom, co jsme opustili Isalo a projeli přes Ranohiru, se nám naskytl hrůzu budící pohled. Ocitli jsme se přímo uprostřed ohromného hejna sarančí stěhovavých (Locusta migratoria), které decimují zdejší úrodu. V době, kdy píšu tyto řádky, je Madagaskar sužován invazí tohoto hmyzu a reálně zde hrozí hladomor.
První moment, kdy jsem v sobě našel sílu na to, abych z auta vystoupil, na sebe nenechal dlouho čekat. Přes Route Nacional 7 procházel nejdelší chameleon světa, Furcifer oustaleti. Matúš okamžitě přikázal šoférovi Ubymu, aby zastavil, a běžel ještěra zachránit. Chameleoni se jako jedny z mála zvířat na Madagaskaru téměř neloví, protože se jich většina kmenů Malgašů obává. Setkání s nimi bývá bráno jako předzvěst neštěstí, ale výjimečně je tomu i opačně. Krásnému samci tedy hrozilo spíše to, že skončí pod koly auta, než že by ho pár lidí přihlížejících naší akci chtělo sníst na večeři.
Krajina kolem se pořád zvedala a bylo možné sledovat nádherné skalní masivy. U jednoho z nich jsme se zastavili na jídlo a měli jsme v plánu se krátce projít v rezervaci Anja, která je jednou ze dvou na ostrově, které jsou pod správou místních. Ti se o zdejší přírodu vzorně starají a téměř veškeré zisky z turismu připadají jim. Pozorovali jsme divoké lemury kata (Lemur catta) s mláďaty z bezprostřední blízkosti, což byl skvělý zážitek. Tahle procházka stála za to, i když se už na mně začala projevovat silná únava. Jak jsme se ale blížili k lékařské pomoci, mohl jsem doufat v lepší vyhlídky.
Po několika dalších hodinách na zadních sedadlech v pozici ležmo jsme dorazili do města Ambalavao. Je známé svou výrobou tradičního papíru, který vzniká po zpracování kůry stromů dovážených z východního pobřeží. Dostali jsme přesný výklad všech fází výroby s autentickou ukázkou přímo v továrničce. Pak jsme mohli některé výrobky koupit v malém obchůdku. Zajímavým momentem dne byl ten, kdy jsme seděli po prohlídce společně s Gerardem a Matúšem na lavičce před obchůdkem a debatovali, jak to všechno naplánujeme tak, abych zdárně naši cestu dokončil. „Za několik hodin jsme ve Fianarantsoa, do té doby vydrž. Potřebujeme hlavně, abys dnes dostal léky. Za dva dny dorazíme do pralesů východního pobřeží a tam to bude vrchol tvé cesty, takže musíš být na to připraven,“ říkal mi Matúš a společně jsme hleděli na prázdnou prašnou ulici před námi. Po cestě jsme se ještě zastavili v malé manufaktuře na výrobu nepravého hedvábí. Všechno zde dělaly místní ženy ručně na různých tradičních strojích a látka se barvila jedině přírodními barvivy. Poslední fáze cesty za pomocí začala.
Do Fianarantsoa jsme dorazili před setměním. Povedlo se mi dostat se do pokoje, kam mi Jožko přinesl večeři. Matúš se mezitím vydal hledat lékařku. Jak mi předtím pravil, do místní nemocnice bych rozhodně nemohl, protože při úrovni zdejšího zdravotnictví by mi to mohlo prý ještě víc uškodit. Často se může stát, že se pacient ráno probudí a zjistí, že mu byla bez jeho vědomí odebrána krev. Jehla ale klidně mohla být použita vícekrát... Doktorka naštěstí dorazila až do mého pokoje a začalo dlouhé sezení, kdy se přes Gerarda a Matúše vše překládalo přes francouzštinu do angličtiny a slovenštiny. Nakonec jsem dostal bohatou nadílku léků a zákaz jíst v oblasti pralesů antimalarika. Taková dávka medikamentů by mohla být pro moje játra fatální. Budu si holt muset dávat pozor... V noci jsem se dvakrát probudil s pocitem, že vylézám z bazénu, tak moc jsem se potil. Tenhle den mě ale v mnohém povzbudil. Naše cesta vedla do končin, které jsem velice toužil prozkoumat a konečně jsem měl léky.
In the morning of the eighth day I was not able to get up from my bed, I had a high fever and even though there were 25 Celsius degrees outside, I felt so cold as I jumped into the freezing water naked. I couldn't do anything else than hope that I will successfuly reach Fianarantsoa, the centre of this part of the island almost 300 km far away. I spend almost whole day on the back seats of our microbus resting, because I didnt want to miss the crutial moments of the day. I tried hard and thanks to that this day was as interesting as the other ones. As we leaved Ranohira, we were hte observators of a horrifying view. All around were the migratory locusts (Locusta migratoria), which are a big threat for the crops. Now, when I am writing these lines, there is an invasion of these insects on Madagascar and the island is in real danger from famine.
The first moment, when I had to go out of the car happened, when the longest chameleon of the world, Furcifer oustaleti was walking across the road and Matúš was running there to save it from death. Chameleons are not a target of hunting on island usually, because most of Malagasy tribes have fear of them. Some of them believe, that an encounter with chameleon can cause a misfortune, but there are some rare exceptions. The nice male was therefore in bigger danger from cars than from people looking at our saving act.
První moment, kdy jsem v sobě našel sílu na to, abych z auta vystoupil, na sebe nenechal dlouho čekat. Přes Route Nacional 7 procházel nejdelší chameleon světa, Furcifer oustaleti. Matúš okamžitě přikázal šoférovi Ubymu, aby zastavil, a běžel ještěra zachránit. Chameleoni se jako jedny z mála zvířat na Madagaskaru téměř neloví, protože se jich většina kmenů Malgašů obává. Setkání s nimi bývá bráno jako předzvěst neštěstí, ale výjimečně je tomu i opačně. Krásnému samci tedy hrozilo spíše to, že skončí pod koly auta, než že by ho pár lidí přihlížejících naší akci chtělo sníst na večeři.
Krajina kolem se pořád zvedala a bylo možné sledovat nádherné skalní masivy. U jednoho z nich jsme se zastavili na jídlo a měli jsme v plánu se krátce projít v rezervaci Anja, která je jednou ze dvou na ostrově, které jsou pod správou místních. Ti se o zdejší přírodu vzorně starají a téměř veškeré zisky z turismu připadají jim. Pozorovali jsme divoké lemury kata (Lemur catta) s mláďaty z bezprostřední blízkosti, což byl skvělý zážitek. Tahle procházka stála za to, i když se už na mně začala projevovat silná únava. Jak jsme se ale blížili k lékařské pomoci, mohl jsem doufat v lepší vyhlídky.
Po několika dalších hodinách na zadních sedadlech v pozici ležmo jsme dorazili do města Ambalavao. Je známé svou výrobou tradičního papíru, který vzniká po zpracování kůry stromů dovážených z východního pobřeží. Dostali jsme přesný výklad všech fází výroby s autentickou ukázkou přímo v továrničce. Pak jsme mohli některé výrobky koupit v malém obchůdku. Zajímavým momentem dne byl ten, kdy jsme seděli po prohlídce společně s Gerardem a Matúšem na lavičce před obchůdkem a debatovali, jak to všechno naplánujeme tak, abych zdárně naši cestu dokončil. „Za několik hodin jsme ve Fianarantsoa, do té doby vydrž. Potřebujeme hlavně, abys dnes dostal léky. Za dva dny dorazíme do pralesů východního pobřeží a tam to bude vrchol tvé cesty, takže musíš být na to připraven,“ říkal mi Matúš a společně jsme hleděli na prázdnou prašnou ulici před námi. Po cestě jsme se ještě zastavili v malé manufaktuře na výrobu nepravého hedvábí. Všechno zde dělaly místní ženy ručně na různých tradičních strojích a látka se barvila jedině přírodními barvivy. Poslední fáze cesty za pomocí začala.
Do Fianarantsoa jsme dorazili před setměním. Povedlo se mi dostat se do pokoje, kam mi Jožko přinesl večeři. Matúš se mezitím vydal hledat lékařku. Jak mi předtím pravil, do místní nemocnice bych rozhodně nemohl, protože při úrovni zdejšího zdravotnictví by mi to mohlo prý ještě víc uškodit. Často se může stát, že se pacient ráno probudí a zjistí, že mu byla bez jeho vědomí odebrána krev. Jehla ale klidně mohla být použita vícekrát... Doktorka naštěstí dorazila až do mého pokoje a začalo dlouhé sezení, kdy se přes Gerarda a Matúše vše překládalo přes francouzštinu do angličtiny a slovenštiny. Nakonec jsem dostal bohatou nadílku léků a zákaz jíst v oblasti pralesů antimalarika. Taková dávka medikamentů by mohla být pro moje játra fatální. Budu si holt muset dávat pozor... V noci jsem se dvakrát probudil s pocitem, že vylézám z bazénu, tak moc jsem se potil. Tenhle den mě ale v mnohém povzbudil. Naše cesta vedla do končin, které jsem velice toužil prozkoumat a konečně jsem měl léky.
In the morning of the eighth day I was not able to get up from my bed, I had a high fever and even though there were 25 Celsius degrees outside, I felt so cold as I jumped into the freezing water naked. I couldn't do anything else than hope that I will successfuly reach Fianarantsoa, the centre of this part of the island almost 300 km far away. I spend almost whole day on the back seats of our microbus resting, because I didnt want to miss the crutial moments of the day. I tried hard and thanks to that this day was as interesting as the other ones. As we leaved Ranohira, we were hte observators of a horrifying view. All around were the migratory locusts (Locusta migratoria), which are a big threat for the crops. Now, when I am writing these lines, there is an invasion of these insects on Madagascar and the island is in real danger from famine.
The first moment, when I had to go out of the car happened, when the longest chameleon of the world, Furcifer oustaleti was walking across the road and Matúš was running there to save it from death. Chameleons are not a target of hunting on island usually, because most of Malagasy tribes have fear of them. Some of them believe, that an encounter with chameleon can cause a misfortune, but there are some rare exceptions. The nice male was therefore in bigger danger from cars than from people looking at our saving act.
The country around was getting more rocky and we could see a beautiful rock formations. Near one of them we stopped for a lunch and nearby was a natural reserve called Anja, which is one the two on island with only local people as responsible organ. These people really care about the enviroment and almost all benefits from tourism go to them. We could see ring-tailed lemurs (Lemur catta) with offspring from a close distance, which was a nice moment. This walk was very nice, but I started to be exhausted. But as were closer to the help, I could hope for a better future.
After a few more hours at the back of microbus we reached Ambalavao. It is famous for its production of traditional paper made from bark of trees, which are transported from the eastern coast. We saw the exact process with the real people right in front of us. Then we could buy some product in the small shop. An interesting moment of the day was that, when I sat on the bench in front of the shop with Gerard and Matúš and we were discussing the next day of our journey taking into account my health situation. „In a few hours we will be in Fianarantsoa, so you must wait a bit. We need you to get medicaments first. In two days we will reach the rainforests of the east and they will be the highlight of your expedition. I want you to be prepared,“ said Matúš and we were looking at the empty street in front of us. We also stopped to see the manufactory for production of local silk, where women work on traditional machines and the materials are coloured by natural substances. The last fase of the journey started.
We reached Fianarantsoa right before the nightfall. I was able to go to my room and Jožko brought me a dinner. Meanwhile Matúš started to seek for a doctor. He told me before, that I could not go to the local hospital, because the level of the health care is very low there. Sometimes you can wake up and realise, that somebody had taken your blood, but the needle could be used more times... Fortunately, the doctor appeared in my room and a long session started. The informations were translated from French to English and Slovak through Gerard and Matúš. Finally I got a big amount of medicaments and a prohibition to take antimalarics. It will be too much for my liver. I must be very carefull... During the night I woke up two times and I was so wet as I would go from the swimming pool. This day was after all very encouraging. We were heading for the most fascinating localities from the biological point of view and I finally got the medicaments.
After a few more hours at the back of microbus we reached Ambalavao. It is famous for its production of traditional paper made from bark of trees, which are transported from the eastern coast. We saw the exact process with the real people right in front of us. Then we could buy some product in the small shop. An interesting moment of the day was that, when I sat on the bench in front of the shop with Gerard and Matúš and we were discussing the next day of our journey taking into account my health situation. „In a few hours we will be in Fianarantsoa, so you must wait a bit. We need you to get medicaments first. In two days we will reach the rainforests of the east and they will be the highlight of your expedition. I want you to be prepared,“ said Matúš and we were looking at the empty street in front of us. We also stopped to see the manufactory for production of local silk, where women work on traditional machines and the materials are coloured by natural substances. The last fase of the journey started.
We reached Fianarantsoa right before the nightfall. I was able to go to my room and Jožko brought me a dinner. Meanwhile Matúš started to seek for a doctor. He told me before, that I could not go to the local hospital, because the level of the health care is very low there. Sometimes you can wake up and realise, that somebody had taken your blood, but the needle could be used more times... Fortunately, the doctor appeared in my room and a long session started. The informations were translated from French to English and Slovak through Gerard and Matúš. Finally I got a big amount of medicaments and a prohibition to take antimalarics. It will be too much for my liver. I must be very carefull... During the night I woke up two times and I was so wet as I would go from the swimming pool. This day was after all very encouraging. We were heading for the most fascinating localities from the biological point of view and I finally got the medicaments.
No comments:
Post a Comment