Deník zoologa z Madagaskaru (Zoological diary from Madagascar)

(English version at the end of the article)

Den sedmý -náročný trek v Isalu

Před vstupem do jakéhokoliv národního parku na Madagaskaru je potřeba vyřídit si povolení. Pro vstup do Isala jsme potřebovali navštívit městečko Ranohira. Zatímco Matúš a Gerard vyřizovali potřebné náležitosti, já se s Jožkem vydal na průzkum okolí. Došli jsme až k malému kostolíku, kde jsme se snažili načerpat zdejší pestrou náboženskou atmosféru. Křesťanství je zde pořád doplňováno prvky tradiční víry místních a nikdy nebylo od nich zcela odděleno. Můj zdravotní stav nebyl zdaleka ideální, zřejmě jsem už ráno měl zvýšenou teplotu, ale dobrodružství v úžasné krajině jurského masivu jsem si nemohl nechat ujít. Po cestě z Ranohiry jsme museli překonat autem menší říčku, což však není na Madagaskaru nic neobvyklého.

Po prvním stoupání na plošinu obklopenou mohutnými pískovcovými skálami jsme si všimli hrobek kmene Bara, které se nacházejí vysoko ve skalních štěrbinách. U stezky se navíc nacházela hromada kamení, do které tito nomádi při každé své cestě přes tohle území ukládají další kousky. Všechno kolem zde působí ohromným a nekonečným dojmem. Při bližším pohledu na suchou vegetaci kolem bylo ale možné objevovat drobný a podivuhodný svět zdejší přírody. Z hmyzu nejvíc zaujali dokonale maskované pářící se pakobylky, z rostlin drobné rostliny rodu Pachypodium, které svým malým hrubým kmínkem připomínají miniaturní baobaby. Tyto rostliny šetří energii do té míry, že kvetou jen dva dny v roce. Bylo obrovským štěstím, že se nám povedlo jednu kvetoucí rostlinu najít. Nakonec jsme dosáhli nejvyššího místa blízkého okolí (898 metrů) s úžasným výhledem na krajinu připomínající divoký západ. 

Dál jsme začali klesat mezi skály, kde už se nacházel suchý les. Tenhle ekosystém je domovem například pro chameleona druhu Furcifer lateralis. I v období sucha je možné tyto evoluční specialisty objevit, pokud ovšem máte vytrénované pozorovací schopnosti. Nakonec jsme narazili na jedinou říčku široko daleko, která nevysychá ani v období sucha a kolem ní se soustředila bujná a zelená tropická vegetace. Cesta kolem vody vedla až k jezírku Piscine naturelle, ve kterém je možné se koupat, což také mnoho lidí kolem nás využívalo. Já jsem se v téhle fázi treku už začínal cítit opravdu špatně a přemáhala mě slabost. Koupání jsem tedy vynechal a odpočíval před nejtěžší fází trasy. Čekal nás ještě přechod další rozlehlé planiny s vyschlým řečištěm a následně zdolání hlubokého kaňonu vedoucího ke hlavnímu kempu, kde si budeme moci odpočinout.

Po překonání planiny se ukázalo, že nejenom já jsem onemocněl. Ani náš průvodce Gerard se necítil dobře a oba jsme v kaňonu za ostatními zaostávali. Po strmém srázu jsem se pohyboval s těžkostmi a byl jsem rád, když jsem nakonec ostatní dohnal a dostal se do táboru. Zde byla možnost si odpočinout a navíc jsme měli štěstí, že se zde najednou objevili hned dvě tlupy lemurů. Byli to lemuři kata (Lemur catta) a lemuři hnědí (Eulemur rufus). Jejich přítomnost byla pro mě motivací vzít poslední síly a snažit se pořídít nějakou fotodokumentaci. Ukázalo se, že lemuři jsou velice dobře zvyklí na lidskou přítomnost na tomhle místě a byli opravu šikovní v kradení našeho jídla. Navíc je zřejmé, že tyto poloopice jsou schopny nepříjemného kousnutí, takže vzájemná setkání byla provázena dávkou vzrušení. Já jsem se společně s několika členy naší skupiny rozhodl v kempu odpočívat, zatímco ostatní se vydali k nedalekému vodopádu. Zde mě už ale únava dostala natolik, že jsem si uprostřed lesa lehl a na zemi usnul. Kolem se pohybovali lemuři, vzduch byl teplý a všude kolem jenom šumění lesa. Skvělé místo pro příjemné snění... Jak jsem se dozvěděl, trvalo asi 10 minut než mě Matúš s ostatními našli, musel to být legrační pohled...

Následovala cesta zpátky do Satrana lodge na hranicích parku, kde jsme měli strávit druhou noc. Ukázalo se, že jsem opravdu nemocný a na večeři už jsem se nedostavil. Zůstal jsem v příjemné chatce uprostřed nádherného tropického Madagaskaru a přemýšlel o tom, zda to zvládnu a budu moct o všem vyprávět. Nevěděl jsem ale, že nejbližší nemocnice je zhruba 300 kilometrů daleko a že mě zítra čeká ještě zhoršení mého stavu. Nezmeškejte další díl deníku!

The seventh day -difficult trekking in Isalo

Before the entrance to any national park in Madagascar, it is needed to have a permisson. To visit Isalo we had to travel to Ranohira. While Matúš and Gerard were trying to get the permission for us, I started to explore the surroundings with Jožko. We reached the small church, where we could feel the variegated religion atmosphere. Christianity is still combined with features of traditinal religion and these two were never separated on the island. My health condition was far from good right in the morning (I have already had a high fever), but the adventure in the extraordinary country of Isalo was too seductive. We had to cross a small river on our way to the park, but that is usuall on Madagascar. 

After reaching the first plateau surrounded by the sandstone massive we found a grave of Bara tribe. These are usually found high in the openings of rocks. There was also a pile of rocks near the path -these nomads leave one every time they pass through. The country around looked vast. But if you looked closer, you would find the tiny and extraordinary world of nature. From insects, interestingly we found mating stick insects, from plant the most interesting were plants from genus Pachypodium, which resemble baobabs with their thick little stems. These plants saves almost all its energy and blooms only two days in the year. We were very lucky to find one blooming exemplar. Finally we reached the highest point in the area around (898 meters) and the view was oxtraordinary.

We continued further down to the dry forest. This ecosystem is home for example for chameleon Furcifer lateralis. It is possible to find these evolutionary specialists also in thedry season, but it requires special observating skills. We found a single small river, which has river all time in the year and a lush vegetation was around. The path led us near the water to Piscine naturelle, a small lake where people can swim. I started to feel bad and I was getting weak, so I didn't swim. The more demanding part of the trekking was ahead of us. We had to walk through another vast grassy plateau and climb down a deep canyon to reach the main camp, where we could have a rest. 

After the walking through the plateau it became clear, that I am not only sick person from our group. The next one was Gerard and we walked very slowly at the back. The terrain was craggy and I was happy to reach the main camp. It was a possibility to rest here and we were lucky to see the flock of two lemur species at the same time (Lemur catta and Eulemur rufus). They were the motivation to stay active for me and I tried to take the best photos as I could. It appeared, that these lemurs are habituated to human presence and they were good at stealing food. Moreover, it is clear that these prosimians are capable of dangerous bites and the encouters had an exicing atmosphere. I stayed in the camp with few of us while other went to see the waterfall nearby. At this stage I was so tired, that I lied among the trees and fell asleep on the ground. There were lemurs all around, the air was warm and the murmur of the forest was calming. A perfect place for dreaming... As I figured our later, others were struggling to find me almost 10 minutes and must have been a funny view when they finally found me...  

We headed back to Satrana lodge, where we were about to spend the second night. It became clear, that I was really ill and I was not able to go for a dinner. I stayed in the comfortable lodge in the centre of beautiful tropical Madagascar and I was thinking about telling my stories from my journey. But at this stage I was not sure if I will return back -the nearest hospital was 300 kilometers far away. Don't miss the next part of diary!