(English version at the end of the article)
Den pátý - skutečná přírodní krása
Ráno pátého dne mělo nádech největšího dobrodružství. Čekala mě výprava na otevřené moře za giganty živočišné říše. Západní pobřeží Madagaskaru je jedním z míst v Indickém oceánu, kam každým rokem migrují mohutní keporkaci (Megaptera novaeangliae), aby zde rodili a vychovávali svá mláďata. Právě červenec a srpen (zima) jsou tím nejlepším časem pro pozorování školek těchto velryb. Přímo v rezortu je několik domácích, kteří se zabývají whale-watchingem. Vyrážíme tedy s nimi na malé pozorovací lodi za koralovou bariéru, která se táhne všude kolem široké laguny při pobřeží. Proplouváme zhruba 300 metrovou mezerou, kde nejsou obrovské vlny, které řádí všude kolem a smetly by nás do moře.
Hledat velryby 9 kilometrů od pobřeží na širém moři není snadné. Místní jsou ale skvělí v jejich hledání a navíc zde byly spatřeny tři dny předtím. Já si pomalu zvykám na to, že jsem obkolesen masou vody tak obrovskou, že některé vlny nám zakrývají celý horizont. Snažíme se najít gejzír, který je vidět při vydechování velryb. Trvá to skoro hodinu, než se nám to podaří. Kapitán umí skvěle předvídat pohyby těchto kytovců a díky tomu se ocitáme od nich asi na vzdálenost 50 metrů. Postupně se přidávají další dvě mláďata s délkou kolem 10 metrů, takže jsme objevili malou školku. Navíc se tu a tam kolem nich objeví hejno delfínů skákavých indopacifických (Tursiops aduncus). Dokonce provází naši loď. Jakoby jsme se dívali na tradiční dokumentární film, kde všechno postupně graduje, před návratem se všechny tři asi desetimetrové velryby náhle objeví přímo před naší zhruba pětimetrovou lodí a jedna z nich se dokonce pod ní potopí. Ani nebudu psát, jak moc jsem měl pocit, že letím i s fotoaparátem do moře...
Po návratu na břeh nás čeká cesta do vesnice Ifaty, kde sídlí kmen Vezo. Jsou to skvělí rybáři, kteří dokonale znají moře a dokáží přežít v drsné krajině jihozápadního Madagaskaru. Pohybujeme se zde po příjemně teplém písku a pozorujeme skromná dřevěná obydlí místních. Jejich strava se skládá téměř výhradně z ryb a rýže. Muži se každé ráno vydávají na lov na nádherně zdobených pirogách, zatímco ženy se starají o děti, přípravu jídla a výrobu suvenýrů pro turisty. Některé z nich mají na tváři masku z výtažků místních rostlin, která je ekvivalentem kosmetiky žen ze Západního světa. Děti si hrají přímo na zemi v písku a na jejich tvářích jsou navzdory chudobě široké úsměvy. Čekají na dárky hned, jak uvidí bílého člověka. Tato vesnice je ve srovnání s jinými místy ve zdejší oblasti poměrně navštěvovaná. Při procházce na pláži potkávám pirogu, která se právě vrátila z lovu. Otec se svými 4 syny právě vykládají úlovek, který je tvořen korálovými rybami a navzdory jejich nižší konzumní hodnotě je vidět na všech tvářích široký úsměv. Vezové jsou mírumilovní, ale velice aktivní ve snaze prodat své výrobky a doslova vás všude pronásledují.
Největší klenot zdejší oblasti se nachází kousek za vesnicí. Je to unikátní baobabí les, ve kterém roste všech 6 madagaskarských druhů baobabů (na celém světě jich je 8). Navíc je to přirozené prostředí několika vzácných živočichů, ale zatím se mu nedostává úřední ochrany. Nasedáme na „zebu cars,“ což jsou podivně vyhlížející vozíky, které tahají vyhublá zvířata po rezavě zbarveném písku. Sezení to není nijak příjemné, ale větší exotiku si snad nedovedete představit. Jakmile dorazíme, uvědomíme si, že se nacházíme ve skutečně unikátním biotopu. Stromy zde mají nejrůznější tvary a velikosti, dominantní jsou baobaby, chobotnicové stromy z čeledi Didieraceae, a stromy Moringa z čeledi Moringaceae. Po prohlídce první části lesa, který slouží jako přírodní botanická zahrada mě Matúš představuje Fredymu, místnímu průvodci a ornitologovi. Vydáváme se na průzkum lesa, během kterého objevíme některé ze zdejších klenotů. Kráčíme po teplém písku pod korunami mohutných stromů a vyhýbáme se trnitému podrostu. Fredy skvěle napodobuje hlasy ptáků a zdejší les dokonale zná. Více se o nich dočtete v článku, který vyjde v průběhu roku 2013 v časopise Příroda. Zde nabízím fotografie tří živočichů, znáte je?
Jak se blížil západ Slunce, siluety prazvláštních stromů byly čím dál, tím víc nápadné. Dobře vím, že stejný horizont neuvidíte nikde jinde na světě. Cesta zpátky z lesa do vesnice s Fredym mi poskytla pocit, jako bych zde, v jednom z nejzapadlejších koutů světa, bydlel. Tu a tam nějaká dřevěná chatrč, jinak nic, jen písečná cesta a zvláštní vegetace. Dorazili jsme na místní stanici přírodovědců, kde jsme se měli setkat s Gerardem, naším hlavním místním průvodcem. Fredymu jsem poděkoval a zaplatil mu za jeho skvělé vedení během pátrání po zdejších klenotech. Je až neuvěřitelné, jak moc jsou zdejší lidé chudí. Člověk s dokonalou znalostí zdejší přírody si za několik hodin práce průvodce vydělá jenom 20 000 Ariary, tedy zhruba 180 Kč! V jednom místním baru jsem Matúšovi a Gerardovi povykládal, co všechno jsem objevil a ochutnal skvělý vanilkový rum. U večeře nás čekalo veliké překvapení. Navštívili nás místní hudebníci a tanečníci, kteří nám předvedli dlouhé a příjemné představení. Dokonce jsme si na závěr tohoto úžasného dne i zatančili...
The biggest treasure of this area is located close behind the village. It is a unique baobab forest, where you find all 6 of madagascarian species (there are 8 of them in the world). Moreover, it is the natural habitat of some very rare animals, but this place still has no protection status. We sit on the „zebu cars,“ which are the very strange furlings pulled by the skinny animals on the reddish sand. Sitting is everything but comfortable, but you cannot imagine a more exotic transport. Right after the arrival we can see, how extraordinary is this ecosystem. The trees have all possible shapes and sizes, the most dominant are baobabs, octopus trees from family Didieraceae and Moringa trees. After the walk in the first part of the forest, which was partly rebuild into the botanical garden, Matúš introduces me to Fredy, a local guide and ornithologist. We head for the exploring of the forest and walk on the warm sand trying to avoid the thorny vegetation. Fredy is excellent in imitation of bird sounds and he knows every important place in this terrain. You can read more about this experience in one release of Příroda magazine in 2013. Here I decided to show three very interesting animals, do you know them?
As the sunset was approaching, the silhuettes of trees were more and more bizzare. I clearly knew, that such a horizon you cannot see anywhere else in the world. The way back from the forest only with Fredy gave me a feeling like I lived in this remote place. Only some small houses made of wood, then nothing, only some vegetation and a sand. We reached the house of local guides, where we met Gerard, our main guide on Madagascar. I thanked Fredy for his great skills and thought about the very small payment for his work. It is unbelievable, how poor these people are. A man with an amazing knowledge about local ecosystem earns only 20 000 Ariary (about 180 Czech crowns) after guiding a few hours! We stopped in one of local bars and I told Gerard and Matúš about my great discoveries while drinking vanilla rum. And then there was a surprise at dinner, because a group of singers and musicians playing on various interesting instruments visited us. So, this beautiful day ended with dancing in the rhytm of Malagasy music...
Hledat velryby 9 kilometrů od pobřeží na širém moři není snadné. Místní jsou ale skvělí v jejich hledání a navíc zde byly spatřeny tři dny předtím. Já si pomalu zvykám na to, že jsem obkolesen masou vody tak obrovskou, že některé vlny nám zakrývají celý horizont. Snažíme se najít gejzír, který je vidět při vydechování velryb. Trvá to skoro hodinu, než se nám to podaří. Kapitán umí skvěle předvídat pohyby těchto kytovců a díky tomu se ocitáme od nich asi na vzdálenost 50 metrů. Postupně se přidávají další dvě mláďata s délkou kolem 10 metrů, takže jsme objevili malou školku. Navíc se tu a tam kolem nich objeví hejno delfínů skákavých indopacifických (Tursiops aduncus). Dokonce provází naši loď. Jakoby jsme se dívali na tradiční dokumentární film, kde všechno postupně graduje, před návratem se všechny tři asi desetimetrové velryby náhle objeví přímo před naší zhruba pětimetrovou lodí a jedna z nich se dokonce pod ní potopí. Ani nebudu psát, jak moc jsem měl pocit, že letím i s fotoaparátem do moře...
Po návratu na břeh nás čeká cesta do vesnice Ifaty, kde sídlí kmen Vezo. Jsou to skvělí rybáři, kteří dokonale znají moře a dokáží přežít v drsné krajině jihozápadního Madagaskaru. Pohybujeme se zde po příjemně teplém písku a pozorujeme skromná dřevěná obydlí místních. Jejich strava se skládá téměř výhradně z ryb a rýže. Muži se každé ráno vydávají na lov na nádherně zdobených pirogách, zatímco ženy se starají o děti, přípravu jídla a výrobu suvenýrů pro turisty. Některé z nich mají na tváři masku z výtažků místních rostlin, která je ekvivalentem kosmetiky žen ze Západního světa. Děti si hrají přímo na zemi v písku a na jejich tvářích jsou navzdory chudobě široké úsměvy. Čekají na dárky hned, jak uvidí bílého člověka. Tato vesnice je ve srovnání s jinými místy ve zdejší oblasti poměrně navštěvovaná. Při procházce na pláži potkávám pirogu, která se právě vrátila z lovu. Otec se svými 4 syny právě vykládají úlovek, který je tvořen korálovými rybami a navzdory jejich nižší konzumní hodnotě je vidět na všech tvářích široký úsměv. Vezové jsou mírumilovní, ale velice aktivní ve snaze prodat své výrobky a doslova vás všude pronásledují.
Největší klenot zdejší oblasti se nachází kousek za vesnicí. Je to unikátní baobabí les, ve kterém roste všech 6 madagaskarských druhů baobabů (na celém světě jich je 8). Navíc je to přirozené prostředí několika vzácných živočichů, ale zatím se mu nedostává úřední ochrany. Nasedáme na „zebu cars,“ což jsou podivně vyhlížející vozíky, které tahají vyhublá zvířata po rezavě zbarveném písku. Sezení to není nijak příjemné, ale větší exotiku si snad nedovedete představit. Jakmile dorazíme, uvědomíme si, že se nacházíme ve skutečně unikátním biotopu. Stromy zde mají nejrůznější tvary a velikosti, dominantní jsou baobaby, chobotnicové stromy z čeledi Didieraceae, a stromy Moringa z čeledi Moringaceae. Po prohlídce první části lesa, který slouží jako přírodní botanická zahrada mě Matúš představuje Fredymu, místnímu průvodci a ornitologovi. Vydáváme se na průzkum lesa, během kterého objevíme některé ze zdejších klenotů. Kráčíme po teplém písku pod korunami mohutných stromů a vyhýbáme se trnitému podrostu. Fredy skvěle napodobuje hlasy ptáků a zdejší les dokonale zná. Více se o nich dočtete v článku, který vyjde v průběhu roku 2013 v časopise Příroda. Zde nabízím fotografie tří živočichů, znáte je?
Jak se blížil západ Slunce, siluety prazvláštních stromů byly čím dál, tím víc nápadné. Dobře vím, že stejný horizont neuvidíte nikde jinde na světě. Cesta zpátky z lesa do vesnice s Fredym mi poskytla pocit, jako bych zde, v jednom z nejzapadlejších koutů světa, bydlel. Tu a tam nějaká dřevěná chatrč, jinak nic, jen písečná cesta a zvláštní vegetace. Dorazili jsme na místní stanici přírodovědců, kde jsme se měli setkat s Gerardem, naším hlavním místním průvodcem. Fredymu jsem poděkoval a zaplatil mu za jeho skvělé vedení během pátrání po zdejších klenotech. Je až neuvěřitelné, jak moc jsou zdejší lidé chudí. Člověk s dokonalou znalostí zdejší přírody si za několik hodin práce průvodce vydělá jenom 20 000 Ariary, tedy zhruba 180 Kč! V jednom místním baru jsem Matúšovi a Gerardovi povykládal, co všechno jsem objevil a ochutnal skvělý vanilkový rum. U večeře nás čekalo veliké překvapení. Navštívili nás místní hudebníci a tanečníci, kteří nám předvedli dlouhé a příjemné představení. Dokonce jsme si na závěr tohoto úžasného dne i zatančili...
The fifth day -true natural beauty
The morning on the fifth day was full of excitement. I was going to explore the open seas and search for giant of animal kingdom. The western coast of Madagascar is one of the places in Indian ocean, where humpback whales (Megaptera novaeangliae) migrate to give birth and rase their offspring. Especially July and August is suitable for the expeditions with aim to find kindergartens of these gentle giants. Right in our resort there were some local people with numerous experiences with whale-watching. We head to the corral barrier surrounding the lagoon on a small observating ship. There is only about 300 meters wide area without huge waves, which will dragg us into the water.
Searching for whales 9 kilometers far away from the coast is not easy. Local people were great in localization of these animals and they have been found nearby three days before our trip. I am slowly getting used to the horizon made only from water and sky, but some waves are so big that I can't see the it. We are trying to find the geysers of water made by whales when breathing. It tooks almost one hour, but we have finally found one. The captain is great in anticipation of direction where whales swim and eventually we are from them only 50 meters. There were three youngsters about 10 meters long, so we really found a small kindergarten. Moreover, from time to time we could see the flock of indo-pacific bottlenose dolphins (Tursiops aduncus) around them. They liked to swim near our ship. As in the traditional documentary, where there is the most exciting scene at the end, right before our way back we can see all three animals very close to the ship and one of them dives under it. It is difficult to explain, how strong was my feeling, that I am falling with the camera into the vast sea...
After the extraordinary sea adventure there was a journey to Ifaty ahead of us. It is the home of Vezo people. They are excellent in fishing, they know everything about the sea and a tuff life in the dry country of southwestern Madagascar. The path here is the pleasantly warm sand and around us are the simple wooden houses of local people. Their food consists almost only from fish and rice. Men head for the fishing trip every morning on the beautiful colourful pirogues, while women take care about children, cook food and create souvenirs for tourists. Some of them have a facemask made from extracts from local plants, which is an equivalent to our modern cosmetics. Children play on the ground in the sand and despite the poverty their smiles are big. They wait for the gifts from any white-skinned visitors. This village is quite consistently visited in comparison to others in surrounding area. I met a pirogue on the beach of father and his 4 sons, who returned from the hunt. They caught almost only corral fish, which are not so appreciated in cooking industry, but they were all very happy. Vezo people are peaceful, but very active in selling activities and they literally chase you everywhere and show you their products.
As the sunset was approaching, the silhuettes of trees were more and more bizzare. I clearly knew, that such a horizon you cannot see anywhere else in the world. The way back from the forest only with Fredy gave me a feeling like I lived in this remote place. Only some small houses made of wood, then nothing, only some vegetation and a sand. We reached the house of local guides, where we met Gerard, our main guide on Madagascar. I thanked Fredy for his great skills and thought about the very small payment for his work. It is unbelievable, how poor these people are. A man with an amazing knowledge about local ecosystem earns only 20 000 Ariary (about 180 Czech crowns) after guiding a few hours! We stopped in one of local bars and I told Gerard and Matúš about my great discoveries while drinking vanilla rum. And then there was a surprise at dinner, because a group of singers and musicians playing on various interesting instruments visited us. So, this beautiful day ended with dancing in the rhytm of Malagasy music...
No comments:
Post a Comment