(English version at the end of the article)
Den šestý -v zemi bojovníků
Ráno mě vzbudilo šumění moře a slabé škrábání v krku. Nic vážného, zdravotní aperitiv od Jožka a můžem vyrazit na cestu. Loučíme se s kmenem Vezo, s lidmi, kteří svůj život zasvětili moři. Při ranním průzkumu nalézám hezký exemplář kukačky toloho (Centropus toulou). Po cestě se zastavujeme v Toliaře pro nějaké zásoby na cestu (především voda a CocaCola pro zahubení bakterií v našem trávicím traktu). Do mikrobusu natankujeme benzín za 70 000 Ariary a vyrážíme. Krajina dál od pobřeží je pustá a téměř bez stromů, její nadmořská výška se neustále zvedá. Ojediněle je možné vidět osamělý baobab. Vcházíme do kraje kmene Mahafalo, bojovníků s obávanými oštěpy, kterými prý budili velký respekt už u prvních francouzských kolonizátorů. Tito lidé jsou prudší a méně předvídatelní než většina Malgašů a proto si musíme dávat větší pozor než obvykle. Jsou to především pastevci stád zebu, jejich obydlí jsou velice skromná a víceméně téměř kompletně ze dřeva. Co je ale dělá opravdu výjimečnými, je jejich způsob pohřbívání.
Hrobky kmene jsou poměrně veliké, ale opravdu důležitým příslušníkům stavějí pozůstalí přímo pompézní stavby. Jsou na nich namalovány výjevy ze života nebožtíka a často zde můžeme nalézt také předměty, které měl během života v oblibě. Zde jsme se setkali asi nejsilněji s malgašškou specialitou co se víry týče -Fady (tabu). Jsou to věci, které je jednoduše zakázáno dělat. U kmene Mahafalo se jedná o ukazování prstem na hrobku a v poslední době, kdy se hromadily krádeže, se jedná také o přibližování k nim. Proto jsme se drželi v úctyhodné vzdálenosti. V tomhle kraji nemají místní rýži, ale jsou schopni dopěstovat sladké brambory, maniok a kukuřici. Po cestě jsme se zastavili na piknik v městečku Andranavory, kde jsem si samozřejmě objednal CocaColu, kterou jsem dostal v skleněné láhvi uzavřené plastovým vrškem. Sklo se samozřejmě muselo vrátit a za pár let při případné návštěvě bych ho zřejmě dostal znovu. V ohradě místních jsem objevil odpověď na otázku, proč jsou madagaskarské želvy tak ohrožené (viď třetí část deníku). V ohradě s husami se nacházelo i několik mladých želv a jak jsem se od Gerarda dozvěděl, na ostrově se věří, že inhalování jejich moči pomáhá léčit astma a jiné dýchací onemocnění. Namísto drůbeže se zde pohybovaly perličky kropenaté (Numida meleagris), které pocházejí z Afriky.
Route nacional 7 nám připravila další zajímavé momenty pro tento den. Viděli jsme místo, kde se vyrábí místní rum, který je velice levný, ale také nebezpečný (několik úmrtí ročně po jeho požití). Další zastávkou bylo městečko Sakaraha, známé svým prodejem drahokamů. Bohužel vycházet zde po setmění je téměř sebevražda, protože zde panují podmínky jako na divokém západě. Žijí zde překupníci z jiných zemí a Malgaši slouží spíše jako levná pracovní síla. Vzácné kameny se buď hledají pod zemí při vrtání tunelů do svahů, nebo se rýžují v potocích. Jak jsme se blížili k cíli naší cesty, národnímu parku Isalo, překročili jsme pomyslnou hranici do území dalšího kmene, Bara. Tito lidé jsou dokonale spjatí se svými stády, které tvoří všechen jejich majetek a putují s ním na dlouhé vzdálenosti.
Moje pocity se postupně zhoršovaly. Cítil jsem silné škrábání v hrdle, které se navíc posouvalo směrem dolů. Nepomohly žádné preventivní léky, které jsem dostal od ostatních. To byl ale všechno jen začátek. Nakonec jsme dorazili do úchvatné oblasti s dominantním jurským masívem. Zastavili jsme se ve vstupním centru do parku, kde mě zaujaly fosílní zbytky sauropodního dinosaura, který zde žil před zhruba 75 miliony let. V okolí jsem objevil několik leguánů druhu Oplurus cuvieri a scinky Trachylepis elegans. S blížícím se stmíváním jsem opravdu uvítal příchod do nádherného lodge s názvem Satrana, kde jsme měli strávit příští dvě noci. Má večeře už byla tvořena jen suchým pečivem, zatím jsem ale měl energii se k ní dostavit. Jak se všechno dál vyvíjelo, se dozvíte v příští části.
Hrobky kmene jsou poměrně veliké, ale opravdu důležitým příslušníkům stavějí pozůstalí přímo pompézní stavby. Jsou na nich namalovány výjevy ze života nebožtíka a často zde můžeme nalézt také předměty, které měl během života v oblibě. Zde jsme se setkali asi nejsilněji s malgašškou specialitou co se víry týče -Fady (tabu). Jsou to věci, které je jednoduše zakázáno dělat. U kmene Mahafalo se jedná o ukazování prstem na hrobku a v poslední době, kdy se hromadily krádeže, se jedná také o přibližování k nim. Proto jsme se drželi v úctyhodné vzdálenosti. V tomhle kraji nemají místní rýži, ale jsou schopni dopěstovat sladké brambory, maniok a kukuřici. Po cestě jsme se zastavili na piknik v městečku Andranavory, kde jsem si samozřejmě objednal CocaColu, kterou jsem dostal v skleněné láhvi uzavřené plastovým vrškem. Sklo se samozřejmě muselo vrátit a za pár let při případné návštěvě bych ho zřejmě dostal znovu. V ohradě místních jsem objevil odpověď na otázku, proč jsou madagaskarské želvy tak ohrožené (viď třetí část deníku). V ohradě s husami se nacházelo i několik mladých želv a jak jsem se od Gerarda dozvěděl, na ostrově se věří, že inhalování jejich moči pomáhá léčit astma a jiné dýchací onemocnění. Namísto drůbeže se zde pohybovaly perličky kropenaté (Numida meleagris), které pocházejí z Afriky.
Route nacional 7 nám připravila další zajímavé momenty pro tento den. Viděli jsme místo, kde se vyrábí místní rum, který je velice levný, ale také nebezpečný (několik úmrtí ročně po jeho požití). Další zastávkou bylo městečko Sakaraha, známé svým prodejem drahokamů. Bohužel vycházet zde po setmění je téměř sebevražda, protože zde panují podmínky jako na divokém západě. Žijí zde překupníci z jiných zemí a Malgaši slouží spíše jako levná pracovní síla. Vzácné kameny se buď hledají pod zemí při vrtání tunelů do svahů, nebo se rýžují v potocích. Jak jsme se blížili k cíli naší cesty, národnímu parku Isalo, překročili jsme pomyslnou hranici do území dalšího kmene, Bara. Tito lidé jsou dokonale spjatí se svými stády, které tvoří všechen jejich majetek a putují s ním na dlouhé vzdálenosti.
Moje pocity se postupně zhoršovaly. Cítil jsem silné škrábání v hrdle, které se navíc posouvalo směrem dolů. Nepomohly žádné preventivní léky, které jsem dostal od ostatních. To byl ale všechno jen začátek. Nakonec jsme dorazili do úchvatné oblasti s dominantním jurským masívem. Zastavili jsme se ve vstupním centru do parku, kde mě zaujaly fosílní zbytky sauropodního dinosaura, který zde žil před zhruba 75 miliony let. V okolí jsem objevil několik leguánů druhu Oplurus cuvieri a scinky Trachylepis elegans. S blížícím se stmíváním jsem opravdu uvítal příchod do nádherného lodge s názvem Satrana, kde jsme měli strávit příští dvě noci. Má večeře už byla tvořena jen suchým pečivem, zatím jsem ale měl energii se k ní dostavit. Jak se všechno dál vyvíjelo, se dozvíte v příští části.
The sixth day - in the land of warriors
The sound of the sea and a sore throat woke me up on that morning. But nothing serious, small appetizer for health from Jožko and we can go out. We leave the Vezo people, who are so strongly bonded with the sea. I found a nice exemplar of Malagasy coucal (Centropus toulou) near our place. We stop in Toliara to buy some food and drinks for the journey (especially water and CocaCola for killing of bacteria in our guts). We refuel a gasoline worth of 70 000 Ariary and start. The country far from coast is mostly without trees and the altitude is getting higher. Sometimes it is possible to see a solitary baobab. We head into the area of Mahafalo tribe, which is known for the dangerous arrows causing fear since the time of French colonizers. These people are more sharp in their behaviour than most of other Malagasy tribes, so we had to be more careful during encounters with them. They are mostly a shepherds of the herds of zebu, their houses are very simple and almost entirely from wood. But something makes them extraordinary and it is their style of graves.
The graves of this tribe are quite big, but the really huge ones belong to the very important people. There are a drawings showing the scenes from their life and you can also find their favourite things nearby. In this area we witnessed the Malagasy special component of faith -Fady. These represent acts, which are not allowed. In area of Mahafalo people you cannot point with your finger to the grave and recently after the increasing number of thieveries it is also dangerous to come too close to them. We respected that and kept the safe distance. These people don't grow rice, but they have sweet potatoes, maniok and corn. Our place for rest was a small town called Andranavory. I ordered a CocaCola, of course. I got it in the glass, but with the plastic bottle cap. I had to give back the glass part and maybe after some time during next visit I will drink from the same bottle. I found some rare turtles in the enclosure for geese and here I revealed the answer about their situation (see the third part of the diary). As Gerard told me, local people believe, that inhalation of turtles urine helps to prevent asthma and other respiratory diseases. No poultry was around but helmeted guineafowls, (Numida meleagris), which are originaly from Africa.
There were more surprises on our journey on Route nacional 7. We saw a place, where local rum was made. It is very cheap, but a few people usually die after drinking every year. The next was a small town Sakaraha, known as the place where you can buy gems. Unfortunately, it is very dangerous to walk around during the night, because it is an enviroment similar to the wild west. Sellers from other countries are having profit from the gems mining and local people are used just for the manual work. The gemstones are mined under the ground or panned in the streams. During travelling closer to Isalo national park we crossed the border to the land of another tribe - Bara. These people are strongly bonded to their herds of cattle. It is their whole property and they travel for long distances with it.
My health situation was getting worse. The sore throat was stronger and the pain was coming further down. No medicaments from other were helpful. But this was only a beginning of my troubles. We eventually reached the jurassic massive in Isalo. In the local tourist centre I saw a fossil bones of sauropod dinosaur, which lived here 75 million years ago. I found iguana Oplurus cuvieri and a skink Trachylepis elegans nearby. As the day was ending I was really pleased to have some rest in the beautiful lodge Satrana, where we were going to spend two nights. My dinner at that day was just some bread, but at least I was able to come for it. What happened next you will know after reading the next part of my diary.
The graves of this tribe are quite big, but the really huge ones belong to the very important people. There are a drawings showing the scenes from their life and you can also find their favourite things nearby. In this area we witnessed the Malagasy special component of faith -Fady. These represent acts, which are not allowed. In area of Mahafalo people you cannot point with your finger to the grave and recently after the increasing number of thieveries it is also dangerous to come too close to them. We respected that and kept the safe distance. These people don't grow rice, but they have sweet potatoes, maniok and corn. Our place for rest was a small town called Andranavory. I ordered a CocaCola, of course. I got it in the glass, but with the plastic bottle cap. I had to give back the glass part and maybe after some time during next visit I will drink from the same bottle. I found some rare turtles in the enclosure for geese and here I revealed the answer about their situation (see the third part of the diary). As Gerard told me, local people believe, that inhalation of turtles urine helps to prevent asthma and other respiratory diseases. No poultry was around but helmeted guineafowls, (Numida meleagris), which are originaly from Africa.
There were more surprises on our journey on Route nacional 7. We saw a place, where local rum was made. It is very cheap, but a few people usually die after drinking every year. The next was a small town Sakaraha, known as the place where you can buy gems. Unfortunately, it is very dangerous to walk around during the night, because it is an enviroment similar to the wild west. Sellers from other countries are having profit from the gems mining and local people are used just for the manual work. The gemstones are mined under the ground or panned in the streams. During travelling closer to Isalo national park we crossed the border to the land of another tribe - Bara. These people are strongly bonded to their herds of cattle. It is their whole property and they travel for long distances with it.
My health situation was getting worse. The sore throat was stronger and the pain was coming further down. No medicaments from other were helpful. But this was only a beginning of my troubles. We eventually reached the jurassic massive in Isalo. In the local tourist centre I saw a fossil bones of sauropod dinosaur, which lived here 75 million years ago. I found iguana Oplurus cuvieri and a skink Trachylepis elegans nearby. As the day was ending I was really pleased to have some rest in the beautiful lodge Satrana, where we were going to spend two nights. My dinner at that day was just some bread, but at least I was able to come for it. What happened next you will know after reading the next part of my diary.
