Search (Vyhledávání)

Saturday, October 12, 2013

Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Pokoření nejvyšší hory Afriky


Kilimanjaro, nejvyšší hora Afriky a zároveň nejvyšší samostatně stojící hora světa, lákala přírodovědce a dobrodruhy už od doby prvních objevitelských cest na tento kontinent. Kdysi to byl pro drtivou většinu nedosažitelný cíl, dnes se o zdolání vrcholu můžou pokusit odvážlivci z celého světa. 

Kilimanjaro je obrovský sopečný masiv starý zhruba 1 milion let. Tvoří ho tři vrcholy: Shira, Mawenzi a Kibo. Jen poslední z nich je pořád aktivní a nikdo neví, kdy vybuchne. Je zároveň nejvyšší - dosahuje úctyhodných 5895 metrů. Mohutná hora vznikla jako jeden z mnoha důsledků rozšiřování Východoafrické příkopové propadliny, která se objevila již během třetihor a dodnes se každým rokem zvětšuje. Obrovská jezera a na živiny bohaté savany rozléhající se na sopečných půdách jsou dalšími přírodními úkazy, které zdobí východní Afriku, ale samostatně stojící velikán s ledovou čepicí poutá největší pozornost.

Nahoru vede hned několik cest a každá z nich má svá specifika. Všeobecně jsou za nejlehčí považovány ty, kde se pomalu stoupá každý den do vyšší nadmořské výšky. Jak jsem se ale dozvěděl od místních vůdců, větší úspěšnost je tam, kde je do programu zahrnut čas na aklimatizaci. Znamená to, že se rychleji stoupá do větší nadmořské výšky, ale pak výprava během putování klesne a přespí o něco níže. Výšková nemoc a únava představují problém pro mnohé odvážlivce a až 30 % lidí se na vrchol nedostane. Ti úspěšnější ale s pomocí zkušených horských vůdců, nosičů a kuchařů z kmene Chagga dosáhnou vytouženého cíle. Mnoho místních obyvatel vyrůstalo přímo v podhůří a někteří z nich vystoupili na nejvyšší horu Afriky už více než dvěstěkrát. Z jazyka tohoto kmene také pochází název hory, který je tvořen dvěma slovy: kili a manjaro a v překladu znamená, že je téměř nemožné dostat se na vrchol.



Během 6 dnů čeká dobrodruhy cesta z vlhkého horského lesa až do arktického pásma s mohutnými ledovci. Ty se za posledních 100 let z veliké části vypařily, ale vrchol hory je pořád z části pokryt ledem. Teplota zde přes den stoupá až ke 45 stupňům Celsia, v noci naopak klesá hluboko pod bod mrazu. Těmto drsným podmínkám se přizpůsobily zdejší organismy, a to často pomocí jedinečných adaptací. Místní endemické rostliny, lobélie a senécie, se chrání před mrazem izolační vrstvou z odumřelých listů a zavíráním listových růžic. Ne všichni jsou ale specialisté, daří se zde i generalistům, jakými jsou například krkavci bělokrcí (Corvus albicollis). Tito mohutní ptáci sledují trekaře až do výšky 5500 metrů a doufají, že se jim podaří ukořistit nějakou potravu.



Kilimanjaro je součástí stejnojmenného národního parku a každý návštěvník je během snahy o zdolání vrcholu podrobně evidován ve všech kempech . Není možné se zde pohybovat samostatně a služby horského týmu složeného z místních lidí člověk opravdu ocení. Rychlost postupu do vyšší nadmořské výšky, vaši psychickou a fyzickou kondici, pitný a stravovací režim - to všechno sleduje váš horský vůdce. Nosiči zase přesouvají kemp tak, abyste se mohli po náročném celodenním treku těšit na chvilku odpočinku v nádherné divočině. 

S postupujícím časem se na člověku stále víc projevuje únava a nejtěžší zkouškou je samotný pokus o vystoupení na Uhuru peak - nejvyšší bod vrcholu Kibo. Budíček je před půlnocí a pak se stoupá z výšky 4600 metrů až na samotný vrchol. Sedmihodinový pochod tmou s čelovkou rozhodně prověří vaše fyzické i mentální schopnosti, odměnou je ale pohled na východ slunce nad takřka celou Afrikou. Po zhruba půlhodině strávené na nejvyšším bodě kontinentu vás hned ten den čeká sestup až do výšky 3000 metrů. Útrapy spojené s výstupem se pokusí překonat zhruba 50 lidí denně. Zbývá jen doufat, že zvýšený počet turistů zaplavující dnes africkou přírodu nezpůsobí degradaci přírody Kilimanjara.








Tuesday, October 1, 2013

Foto měsíce (Photo of the month)

Září 2013

Jeden z nejlepších momentů mé cesty do Makedonie bylo blízké setkání s nejnebezpečnějším hadem Evropy - zmijí růžkatou (Vipera ammodytes). Odchycený jedinec po chvíli manipulace krásně spolupracoval a díky tomu vznikl i tenhle snímek.



September 2013

One of the best moments of my expedition to Macedonia was a close encounter with the most dangerous snake of Europe -the horned adder (Vipera ammodytes). The catched snake was cooperating with me and thanks to it I was able to take this photograph.

Monday, September 23, 2013

Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Kdo je mimo ohrožení a komu zvoní hrana ve východní Africe?

(English version at the end of the article)

Příroda východní Afriky oplývá druhy živočichů, které dnes už mimo černý kontinent nikde nenajdeme. Zdejší biotopy jsou přibližně stejné už od Pleistocénu a fauna velkých obratlovců zde tedy jako jediná na naší planetě připomíná doby dávno minulé (konkurovat můžou snad některé národní parky Indie). Téma ochrany přírody v Africe je velice známé a silně popularizované. Většinou se ale o něm dozvídáme takříkajíc z druhé ruky a je těžké posoudit, jak moc pravdivé tyto informace vlastně jsou. Zato když si můžete osobně povídat s lidmi, kteří v africké divočině vyrostli, dozvíte se mnohem více.


Výkladní skříní přírody východní Afriky jsou především Keňa a Tanzanie. Mezi oběma státy existují v tomhle ohledu veliké rozdíly, ale mají také stejně palčivé problémy. Keňa jako jeden z nejrozvinutějších států Afriky zaznamenává v posledních letech obrovský nárůst počtu turistů, Tanzanie je na tom ale díky místům jako Serengeti a Ngorongoro podobně. Rozdíl v ekonomické síle obou zemí je markantní - jeden keňský šiling má hodnotu téměř 19 tanzanijských. 

Keňa má několik významných chráněných území, které jsou známy po celém světě. Hlavní město Nairobi je navíc leteckým uzlem této části kontinentu a také kvůli tomu jsou její národní parky a rezervace častým cílem turistů cestujících do východní Afriky. Rozloha těchto území není kromě národního parku Tsavo nijak obrovská a proto je v dnešní době návštěva pro biologa většinou spojená s přítomností nepříjemného množství jiných lidí. Můžu nabídnout příklad národního parku Nakuru. Zdejších zhruba 200 kilometrů čtverečných lesnaté savany, skalnatého terénu a především jezera Nakuru prodělalo za posledních 10 let mnoho změn. Dnes se zde nachází důležitá genetická banka pro nosorožce tuponosé (Ceratotherium simum) a ostronosé (Diceros bicornis). Kdykoliv je někde málo nosorožců, můžou být nepříbuzní jedinci přivezeni z Nakuru, kde se těmto extrémně ohroženým tlustokožcům výborně daří od doby, kdy sem byli převezeni. Vypouštějí se sem také levharti z nedaleké záchranné stanice. 


Oficiální informace říkají o Nakuru také to, že se zde nachází milionová uskupení plameňáků malých (Phoeniconaias minor) a růžových (Phoenicopterus roseus). Při návštěvě si ale brzo všimnete, že zdejší krajina prodělala obrovské změny. Park je oplocen, a to ze dvou důvodů. Prvním jsou samozřejmě pytláci, kteří nepřestali být obrovským problémem především pro nosorožce. Druhým jsou samotní nosorožci - v minulosti se často zatoulali až ke čtvrtému největšímu městu Keni se stejným názvem, jaký má jezero a národní park. Nosorožci v ulicích ohrožovali sebe a také lidi, proto muselo dojít k tomuto opatření. Největší změna se odehrála v jezeře. Jeho hladina stoupla za posledních několik let až o 4 metry a charakter tohoto prostředí se rychle mění. El Niño před deseti lety započalo tento proces a jeho následky jsou pořád velice silně vidět. V období sucha, kdy má být ekosystém savany přirozeně bez vody, zde pravidelně prší. Je pravdou, že ve srovnání s jinými územími Keni vypadá Nakuru jako rajská zahrada, ale má to také negativní dopady. Salinita jezera dramaticky klesla a milionová hejna plameňáků jsou tedy utopií. Místo nich přicházejí jiní živočichové, kteří nepotřebují k obživě toto specifické prostředí. Plameňáků ještě několik tisíc zůstalo, je ale zřejmě jenom otázkou času, kdy toto místo definitivně opustí. Naopak v jezeře už bývají pozorováni hroši, kteří slanou vodu nesnášejí, tudíž je jasné, že Nakuru už slané není.


Navzdory tomu, že o problémech ochrany mnoha ikonických druhů fauny Afriky se všeobecně ví, informace přímo z místa dění vás prostě musí rozesmutnit. Panují zde silně korupční podmínky a je velice těžké to zcela eliminovat. Podle všeho to začíná ve vysokých kruzích a uplácení se řetězí až směrem ke strážcům národních parků a rezervací. Výsledkem je tiché zabíjení, které dělá ochranu velké zvěře v dnešní době tak těžkou. Také běžní lidé jsou zvyklí si z přírody brát to, co potřebují a divoká zvířata k tomu patří. Mnoho průvodců, kteří dnes ukazují turistům krásy divočiny, má za sebou loveckou minulost. A která zvířata jsou na tom tedy opravdu špatně? Odpověď není až tak překvapivá.

Velká trojka

Dnes opravdu reálně hrozí, že z planety zmizí skuteční velikáni živočišné říše, ať už co se velikosti nebo slávy týče. Jedná se o slona, nosorožce a lva. Sloni a nosorožci obou druhů jsou podle informací místních pod neustálým a ještě větším tlakem, než je veřejně známo. Cena slonoviny a nosorožčích rohů na asijském trhu pořád stoupá a pytlačení se děje i v národních parcích - velice potichu a tajně. V případě nosorožců dnes už není jisté přežití ani těch, kteří mají svou osobní ochranku složenou z několika ozbrojených mužů. Od místních jsem se dozvěděl, že u lva je klesající početnost způsobena především jinými důvody. Jedním z nich je nízká genetická variabilita populace. Je známo, že lvice neopouští svou rodnou smečku a tudíž zde často dochází k páření s vlastním otcem a ibreedingu. S tím souvisí také nižší schopnost imunitního systému odpovídat na vlivy prostředí. Lvi kvůli tomu často trpí různými nemocemi, které se můžou rychle šířit. 

Afrika se potýká s mnoha problémy, některé jsou víc vidět, některé jsou schovány nebo zapomenuty. Skutečná situace v oblasti ochrany ikonické megafauny kontinentu by rozhodně neměla patřit do druhé kategorie.



Who is outside the danger zone and who faces the extinction in the Eastern Africa?

The nature of the Eastern Africa is full of animals, which cannot be seen on any other continents. The ecosystems here are almost identical to those from Pleistocene and the megafauna is the only one in the world which looks like it was a few million years ago (only som national parks in India can be a competition). The nature conservation topic is well-known and has a good popularization. Unfortunately, we mostly hear about it from the second hand and it is difficult to decide, if the information is really true. But if you have a chance to speak with the local people, you get the correct point of view.



The treasures of the eastern Africa are Kenya and Tanzania. These two countries have a lot i common, but there are also differences between them. Kenya as one of the richest countries in Africa has an enormously increasing number of tourists in the last years, but Tanzania is also popular thanks to places as Serengeti and Ngorongoro. The economics of both countries is very different - one kenyan shilling is equal to 19 tanzanian shillings.

Kenya has some protected areas, which are know all around the world. The capital, Nairobi, has a very important airport and because of that the national parks and reserves are very close to many tourists. The area of them is not very huge except Tsavo and because of that, as a biologist you have to count with the high number of people around during your visit. I can give an example - Nakuru national park. Around 200 square kilometers of acacia savanna, rock formations and lake surface went through a big chance in the last 10 years. Today there is an important genetic bank for two species of rhinos (Ceratotherium simumDiceros bicornis). If there are not enough individuals somewhere, the non-related ones can be transported from Nakuru. Also the leopards from a station for injured animals nearby are released here. 


The oficial information says, that you can find a huge flock of flmingoes comprising of millions of individuals (Phoeniconaias minor and Phoenicopterus roseus). But after the arrival you will notice quickly, that this land has overcome a big change. There is a fence around the area and it is for two reasons. The first one are poachers, who are still a big threat for rhinos. The second one are rhinos themselves - they came to the Nakuru city, which is the fourth biggest in the country, and were dangerous for citizens and traffic. The biggest change can be seen on the lake surface. It is 4 meters higher that it was a few years ago and the character of the land is different. 10 years ago the El Niño has started this process. In the dry season, when there should be no water, you can experience raining often. Nakuru looks like an eden in comparison to other protected areas at this time, but it has also a negative side. The salinity has decreased rapidly and the huge numbers of flamingoes are therefore an utopy. On the other side, animal which like fresh water are coming here. There are still a few thousands of flamingoes, but hippos can be seen in the like nowadays, which means that the water is really much less salt than before. 


Despite the fact, that the problematics of the protection of african megafauna is well-known, the news the local people tell you are even though sad. There is a highly corruptive enviroment and it starts in the high positions and continues down even to the rangers in national parks and reserves. The result is a silent killing of big animals. Also the indigenous people are used to hunt in the nature. Lot of the guides have a hunting history. So, which animal species are the most endangered? The answer is not very surprising.

Big three

Today there is a real possibility, that the biggest terrestrial animals will dissapear definitely from the Earth. Concretely, the biggest trouble stands for elephant, rhinos and lion. The first two are facing even worse pressure than there is often written in the media. The price of ivory and rhino horns on the asian black market is still rising and poaching in Africa still continues. In the case of rhinos, even the armed guides of every individual are not sufficient to make sure, that their animals will survive. The guides told me, that lions are in danger because of other reasons. The genetic variability of their population is very low, because females stay in their pride for their whole life and therefore they have to face the inbreeding. The low ability of immune system to figh various threats from outer enviroment is another consequence. The diseases are spreading quickly in lions populations.

Africa has many problems - some of them are easily visible, some of them hidden. The situation of the iconic megafauna should not be included in the second group of them. 


Wednesday, September 11, 2013

Foto měsíce (Photo of the month)

Srpen 2013

Srpen pro mě začal náročným, ale úchvatným programem. Podařilo se mi vystoupit na nejvyšší horu Afriky - Kilimanjaro (5895 m. n. m.). Fotografie zachycuje pohled na vrchol za obřími senéciemi.



August 2013

August started for me with the hard, but amazing experience. I managed to climb Kilimanjaro (5895 m), the highest mountain of Africa. The photo shows the top behind the giand senecia plants.

Monday, August 19, 2013

Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Jaká budoucnost čeká africkou divočinu?



Afrika. Černý kontinent, poslední skutečná divočina na Zemi. Stáda kopytníků čítající tisíce jedinců a v trávě se skrývající predátoři řídící se instinkty starými miliony let. Před západem sytě oranžového Slunce se ozývá troubení mohutných slonů. Takový obrázek o africké přírodě je posílán běžnému člověku do Západního světa. Čím dobrodružnější je poslouchat nebo číst o Africe, tím více lidí se tam chce vypravit. Může se to ale obejít bez důsledků? Může si zdejší příroda pořád zachovat onu nespoutanou krásu?

Několik míst v Africe se dlouhodobě těší mimořádnému zájmu a jsou známy po celém světě. Jedním z nich je rezervace Masai Mara v Keni, která tvoří společně s národním parkem Serengeti v Tanzanii ohromný a souvislý komplex savanových biotopů. Odehrává se zde neustálá a nejvíce popularizovaná migrace velkých zvířat na naší planetě (zřejmě také co do počtu největší - migrace sobů za polárním kruhem jsou největším konkurentem). Kolem milionu a půl pakoňů žíhaných (Connochaetes taurinus) putuje za výživnou potravou a urazí během roku až 1000 km. Veliká stáda nejsou tvořena jen pakoni, ale tvoří je také zebry stepní (Equus quagga) a gazely Thompsonovy (Gazella thomsonii). Býložravce sledují velké šelmy, které je zde možné docela snadno pozorovat a představují obrovskou návnadu pro lidi cestující do Afriky. Existuje nepřeberné množství dokumentárních filmů, které prezentují tuto oblast jako divoké bojiště, kde predátor a kořist žijí neustálým závodem o přežití. 



Během pobytu v Masai Maře se pohybujete na území kmene Masajů. Je to jeden z nejznámějších kmenů Afriky, u kterého si alespoň malá část jeho příslušníků zachovala tradiční způsob života. Bohužel už ale pochopili, že se na něm dá dobře vydělat a celá záležitost s poznáváním jejich kultury se stává velice komerční záležitostí. Já jsem se naštěstí nesetkal s příliš mnoha takovými, kteří by za jakoukoliv fotografii chtěli peníze. Už na hranicích rezervace se vám ale snaží vnutit různé suvenýry, které když srovnám s předměty z výroby jiných, méně známých kmenů, postrádají určitou nápaditost a naopak mají silný nádech komerčnosti. Nakonec je ale nutno uznat, že se nacházíte v kraji Narok, který patří Masajům a tudíž mají veškeré právo na podobné aktivity. Na území rezervace také pasou svůj dobytek a vypalují trávu. Soužití s přírodou je u tohoto kmene velice harmonické - nezabíjí divoká zvířata a jedí výhradně dobytek. Bohužel s příchodem moderní civilizace mnozí z těchto lidí opouštějí své kořeny a s tím přichází také ztráta těchto zásad. 

Představy, že zvlněná travnatá pláň v zemi obávaných bojovníků skýtá jednoznačnou šanci shlédnout každodenní dramata a souboje na život a na smrt, nejsou založeny na pravdě. To jen početné dokumentární filmy nám je podsouvají. Ve skutečnosti vznikají tvrdou terénní prací během měsíců strávených v divočině. Predátoři loví, když jsou hladoví a býložravci se přesouvají tam, kde nacházejí výživnou potravu. Často se zdá, že se vzájemně respektují a po většinu času tolerují. Jen čas od času dojde ke smrtelnému střetu - a právě tehdy musíte být ve správný čas na správném místě. Bohužel realita rezervace je dnes taková, že i když se nic závažného neděje (gepard nebo lev jen například odpočívá ve stínu), zvířata jsou brzy obklíčena mikrobusy s turisty, kterým závěrky fotoaparátů cvakají jako na běžícím pásu. Vytrácí se vzácné okamžiky, které může člověk prožít osamotě, jen za tichého šumění větru v trávě pozorováním ničím nerušeného chování obyvatelů savan tak starých, jako je samotná historie lidského rodu. 



Nejmarkantnějším příkladem pro přílišnou disturbanci v rezervaci je slavné přecházení stád pakoňů přes řeku Mara. Na své cestě za lepšími pastvinami musí tito kopytníci zvládnout nebezpečnou a stresující akci, kdy vstupují do vody. V dnešní době se ke všemu ale přidává další faktor - početná enkláva aut s turisty, kteří je obklíčí a dychtivě čekají na akci. Pro biologa je to velice smutná podívaná. Stádo se ani nepřiblíží k řece, až když auta o něco ustoupí. Pak váhá a hledí dolů do koryta řeky, nakonec se ale otočí a rozhodne se počkat na lepší okamžik. Dnes pakoni často řeku překračují v noci, kdy se kolem nepohybují žádné rušivé vlivy tohoto typu. Je těžké odhadnout, jaký vliv bude mít zvýšený turismus na savany v budoucnu. Je jasné, že návštěvníci přinášejí do rezervace peníze, nemělo by to ale být na úkor narušení přírodní rovnováhy. Pak totiž bude i v Africe nutno hledat ta poslední odlehlá místa, kde se ještě divočina nepodřizuje pravidlům člověka.







What is the future of the African wilderness?

Africa. The black continent, the last true wilderness on Earth. The herds of ungulates comprising of thousands individuals and predators with instincts million years old. Before the dawn of the strongly orange Sun the trumpeting of elephants resounds. Such a picture is beeing sent to the ordinary people in the Western world. The more adventurous is to hear and read about Africa, the more people want to travel there. But is it possible, that it will not have any aftermath? Can the nature in this places still stay such untamed?  

There are some places in Africa, which are targets of interest of people all around the world. One of them is reserve called Masai Mara in Kenya, which formes with Serengeti national park a vast complex of savanna ecosystems. The never ending and most popular migration of big animals on Earth takes place here (also the biggest numbers of animals - only the reindeers in the far north can be a competition). About one and half million of wildebeests (Connochaetes taurinus) roam to places more than 1000 km far away to find a food with important nutrients. The herds comprise also from zebras (Equus quaggaand Thompson's gazelles (Gazella thomsonii). The herbivores are followed by big carnivores, which are relatively easy to see here and they are a big lure for nature lovers to visit Africa. There is a high number of documentary movies presenting this area as a big fighting ground, where predator and prey live in a constant battle for survive. 


The area of Masai Mara belongs to Masai people. It is one of the best known tribes of Africa and at least some of them still live in the traditional way of life. Unfortunately they also quickly realised, that it is a good way how to earn money and because of this the cultural tours started to be a very commercial issues. I was lucky to meet only some Masai people, who wanted money for a photo. Right on the borders of the reserve indigenous people are trying to sell you their products and souvenirs, which were for me not very original and uncommercial in comparison to those of other tribes. It is important to accept the fact, that this is their land and they have the rights to do also other things, such as burning the grass and keeping their cattle. The coexistence with nature is harmonic - they don't kill wild animals and eat only cattle. Unfortunately, the modern civilization caused, that many Masai people have left the traditional way of life and they also abandon the old rules. 

The vision, that the grassy plain in the land of dangerous warriors is a certain bet to see the every-day drama and killing, is not based on the truth. Just the many documentary films are making such a picture. In fact they are born after a hard work in the field lasting months. The predators hunt only when they are hungry and herbivors try to find the best food. Often you have a feeling, that they somehow tolerate each other. Only sometimes there is a dramatic clash - and that is when you have to be in the right place and in right time. The reality is, that even if nothing very dramatic happens (a cheetah or a lion just lies in the grass), animals are surrounded by cars and microbuses and you hear mainly the sound of cameras. The extraordinary moments, when human can spend some time with the wild animal alone, only with the sound of grass moving in the wind, are vanishing.  


The most striking example of big disturbance in savanna is the famous crossing of wildebeest on Mara river. On their way to new grazing grounds they have to face a dangerous and stressful action, when they come into the water. But today there is another factor - the numerous cars with tourist, who are waiting for them to start a show. It is a very sad view for a biologist. The herd will never come to the shore when the cars are too close. Then they go back a bit and animals hesitate and stand near the sharp cliff above the river. Finally they deside to go back. Today the wildebeests cross the rivers mainly during the night, when there are no disturbing factors. It is difficult to predict, what will be the influence of growing tourism to savannas in Africa. It is clear, that tourists bring money to reserve, but it should not be a threat for the natural balance. Then it will be very difficult to find the last places in this continent, where the wilderness follows only the natural rules.


Wednesday, August 7, 2013

Foto měsíce (Photo of the month)

Červenec 2013

Vybrat fotografii měsíce z expedice ve východní Africe je nesmírně těžké - zůstává mi jedině vybrat jednu, ze které mám nějaký speciální pocit. Fotografie malého hloučku zeber v pozadí se hřbety dalším zeber a pakoní před západem slunce v Masai Mara mi připomíná ten úžasný klid, který v člověku africká divočina vyvolává... Proto právě ona.


To choose a photograph from the expedition in the Eastern Africa is extremely difficult - I can just pick one which gives me some special feeling. The small group of zebras with the backs of other zebras and wilderbeests in the backround before the end of the day in Masai Mara reminds me of the amazing peace, which gives you the African wilderness... So this one. 

Sunday, July 7, 2013

Deník zoologa z Madagaskaru (Zoological diary from Madagascar)

Den desátý - chléb každodenní na Madagaskaru

(English version at the end of article)

V nejbohatším městě ostrova, Antsirabe, jsme si ráno prohlédli centrum. Bydleli jsme ve starém koloniálním hotelu v areálu lázní. Celá budova opravdu překypovala objevitelskou atmosférou tehdejšího období. Po hlavní třídě se procházeli koně, všude kolem byli prodavači drahokamů a zaujala nás dovezená platanová alej. Nejvýraznějším prvkem byl ovšem památník malgašským vojákům padlým v bojích během obou světových válek za francouzskou armádu. Já jsem si pochopitelně všímal také zdejší městské fauny, typickými ptáky jsou zde poštolka madagaskarská (Falco newtoni) a konipas madagaskarský (Motacilla flaviventris). 


Navštívili jsme obchod s drahokamy, zkamenělinami a dalšími velice vzácnými přírodninami. Bylo se opravdu na co dívat - některé exponáty byly skoro tak vysoké jako já. Kromě toho zde byly samozřejmě vzácné želvy paprsčité (Geochelone radiata) a také papoušci vaza velcí (Coracopsis vasa). Rozhodně se mi nelíbilo umístění želv na štěrku a přímém slunci - posuďte sami z fotografie. Mě ale nejvíc zaujali drobní gekoni druhu Lygodactylus pictus, kteří se nenápadně pohybovali v květináčích a na stěnách. Vyskytují se jenom v malé oblasti centrálního Madagaskaru kolem města Antsirabe. 


Po prohlídce obchodu s nesmírně vzácným zbožím jsme měli možnost vidět druhou a častější stránku Madagaskaru. Navštívili jsme místo, kde se vyrábějí suvenýry z rohů zebu. Všechno nářadí a stroje jsou zde vyráběné ze součástek nalezených na smetišti a na ulici. Dokonce každý zářez na brusném kotouči je dělán ručně... Navzdory všem obtížím jsou výrobky nádherné a nápadité. Nejeden člověk po mém návratu měl z originálních suvenýrů radost... Další rodina nedaleko měla malou výrobnu drobných modelů kol, letadel a dalších dopravních prostředků. Všechny miniatury vznikaly z odpadního materiálu, kola modelů jsou například vyrobena z infuzních hadiček. Každopádně výrobky z této továrničky budily úžas u většiny turistů.


Nejmarkantnější ukázka těžkého živobytí v jedné z nejchudších zemí světa nás ale čekala na cestě za tropickým rájem v národním parku Mantadia. Zastavili jsme se ve městě Ambatolampy, které je známé svojí výrobou suvenýrů a nádobí z hliníku. Zdejší muži pracují v prašném a horkém prostředí, a navíc manipulují holýma rukama s roztaveným kovem. Cena předmětů z této výroby je velice nízká a nezaručuje ani zdaleka dostatečný výdělek pro slušný život. Je otázkou, jestli je tato práce lepší než žádná práce... Večer jsme dorazili za tmy do Vakona Lodge, což je slavný kamp nedaleko národního parku Mantadia a rezervace Analamazaotra. Zde na mě čekal bohatý zoologický program a proto jsem brzo zalehl ke spánku. 





We walked around the centre of Antsirabe, the richest city of Madagascar, in the morning. Our hotel was old and in colonial style. Whole building was full of atmosphere from the time of spa here. There where horses on the main road, sellers of gems and the interesting thing was the alley of plane trees. The most striking object was the monument of dead soldiers, who have fought for the French army in both world wars. I was of course interested in the fauna around the houses and the typical species where the madagascarian kestrel (Falco newtoni) and the madagascarian wagtail (Motacilla flaviventris).


We visited the shops full of gems, fossils and other rare nature objects. Some exemplars were as tall as me. Apart of that there were the radiated tortoises (Geochelone radiata) and the greater vasa parrots (Coracopsis vasa). I definitely didn't like the way they treated the tortoises - they were left on the direct sunlight  and you can get your own opinion from the photo. I was very interested in small gecko lizards from species , which were moving on the walls and flowerpots. You can find them only in a small area of central Madagascar near Antsirabe. 




After the visit in the shop we could see the second and much more common part of the island. The first stop was in the manufacture for the souvenirs made from the horns of zebu. All equipment is handmade from the material left on the junkyards and the streets, even the notches on the wheel for working with the horns. Despite the difficulties the resulting objects are beautiful and many people were happy when I gave something from them to them. Next family had the manufacture for production of miniatures of means of transport. Again it resulted from the material found in trashs and junkyards, for example the wheel of little bicycle is made from the infusion tubing. 


The most striking example of the poverty on Madagascar came on our way to the tropical eden in the Mantadia national park. We stopped in the city named Ambatolampy, which is known for its manufacture for objects and dishes from aluminium. The men manipulate with the melted metal only with their naked hands and spend whole day in the enviroment full of dust and heat. The price for selling the objects and dishes is very low and not enough to secure the wealthy life for their families. It is a question, if this job is better than no job... In the late evening we arrived to Vakona Lodge near Mantadia national park and the Analamazaotra reserve. I wanted to be prepared for the rich zoological program, so went to sleep early. 


Foto měsíce (Photo of the month)


Červen 2013

Fotografie tohoto měsíce vznikla ve Velké Fatře, kde jsem narazil na hnízdo užovky obojkové (Natrix natrix). Kolem deseti mladých hadů se zdržovalo na velkém pařezu, který byl zalitý odpoledním sluncem. Zajímavostí ale bylo, že všichni ho sdíleli s mohutnou a vzrostlou zmijí.


June 2013

I took the photo of June in Velká Fatra mountains in Slovakia. I found a nest of grass snake (Natrix natrix) with about ten young snakes near the big sunlited wood. It was very interesting, that all grass snakes shared their space with a big viper.

Tuesday, June 18, 2013

Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Flóra a fauna Karpat 
Rakousko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika 2013
Quest Nature Tours/ Etours Travel

(English version at the end of the article)


Jsem velice potěšen, že můžu napsat reportáž o zájezdu, který organizovaly cestovní kanceláře Quest Nature Tours (Kanada) a Etours Travel (Česká republika). Byl jsem průvodcem této cesty a mým úkolem bylo ukázat lidem ze Severní Ameriky co nejvíc z diverzity ptáků střední Evropy a kulturního a přírodního bohatství. Abychom zajistili co nejvyšší kvalitu, pozvali jsme několik lokálních průvodců znalých místních poměrů. Dohromady dorazilo 12 lidí včetně průvodce pro Quest Nature Tours, Dava Milsoma. Jiří Mikulec, zakladatel Etours Travel byl s námi ve Vídni a vedl zbytek zájezdu po mém odchodu. Po celou dobu byl našim řidičem Martin Sázel.

Den první

Prvním úkolem bylo vyzvednout všechny účastníky z letiště nebo z vlakového nádraží Westbahnhof před obědem. Ten se konal v hotelu Delta, kde jsme strávili jednu noc. Po obědě jsme se setkali s Karlem, místním historikem, který nás provedl s komentářem přes centrum Vídně. Nechyběl Hundertwasserhaus, Hofburg a Stephansdom. Dozvěděli jsme se mnoho také o samotných počátcích města, řece Dunaj a Habsburské monarchii. Nakonec jsme navštívili nejstarší Vídeňskou restauraci Griechenbiesl.


Den druhý

Ráno jsme opustili hotel a přesunuli se do Schönbrunnu, kde jsem začal s ukazováním místních druhů ptáků. Uskutečnili jsme krátkou procházku v zahradách kolem paláce. Objevili jsme běžné druhy pěvců, jako sýkory koňadry, modřinky, kosy černé a mnoho vran černých a šedých. Nejzajímavější pro skupinu byl strakapoud jižní, kterého jsme viděli z veliké blízkosti a jeho pozorování bylo jedním z cílů pro mnoho lidí. Po ornitologické procházce následovala komentovaná procházka uvnitř paláce a náš program ve Vídni jsme ukončili v nedaleké restauraci. Jiří nás zde opustil a já jsem vedl skupinu do regionu Burgenland, který je velice dobře znám díky produkci vína a Neziderskému jezeru. Dorazili jsme do městečka Illmitz, které má skvělou polohu vzhledem k zajímavostem kolem. Naším hotelem byl Johannes Zeche. Oblast, kterou jsme chtěli další dva dni prozkoumávat, patří mezi nejlepší lokality pro birdwatching ve střední Evropě. Hned po ubytování jsme navštívili jednu z nich nedaleko Illmitzu. Byli zde hnízdící tenkozobci opační a pisily čáponohé a všudepřítomné husy velké. Výčet druhů byl samozřejmě mnohem širší, ale za nejcennější pozorování jsme považovali dva jespáky křivozobé, pravděpodobně poslední kusy kolem Nezideru před migrací. Bohužel počasí bylo velice nepříznivé a z nebe se snesla bouřka krátce po našem příjezdu. 


Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus)
Sýkora koňadra (Parus major)
Špaček obecný (Sturnus vulgaris)
Mládě vrabce domácího (Passe domesticus)
Husy velké (Anser anser) a labutě velké (Cygnus olor) na první lokalitě nedaleko Neziderského jezera

Den třetí

Dnes jsme měli program kompletně zameřený na birdwatching v oblasti kolem Neziderského jezera. Je to jedno z největších jezer ve střední Evropě (dlouhé 36 kilometrů). Nachází se zde jedna z nejlepších oblastí mokřadů na slaných půdách na světě. Z ekosystémů jsou důležité nejen mokřady, ale také rákosiny a slaná menší jezera a sezonně vysychající nádrže. Hotel jsme opustili ještě před snídaní, abychom zvýšili šance na pozorování jednoho z nejohroženějších a zároveň největšího ptáka Evropy. Cestovali jsme za ním na lokalitu nedaleko maďarských hranic a jednalo se pochopitelně o dropa velkého. Přírodní rezervace nedaleko městečka Andau je slavná také díky mostu s názvem Brücke von Andau. Na tomto místě tisíce Maďarů uprchlo do Rakouska během Maďarské revoluce v roce 1956. Brzké vstávání bylo dobrou volbou pro ty, kteří chtěli vidět jednoho z nejtěžších létajících ptáků na světě. Nakonec jsme zaznamenali 7 jedinců, převážně samců. Bylo to pro skupinu vzrušující pozorování, protože jeden samec dokonce tokal. Kromě toho jsme přidali pozorování ptáků adaptovaných na otevřené biotopy - skřivany polní a bramborníčky hnědé. Zde jsou fotografie dropů z naší výpravy do oblasti kolem Nezideru před zájezdem. 
Dropi velcí (Otis tarda)
Po snídani jsme pokračovali v objevování zdejší přírody. Nejprve jsme se zdrželi v přístavu přímo na břehu Neziderského jezera, kde jsme mohli pozorovat pěknou diverzitu rákosních ptáků (rákosníci proužkovaní a velcí, strnad rákosní, moudivláček lužní nebo sýkořice vousatá). Po cestě zpátky jsme se rozhodli zastavit se u lokality navštívené den předtím. Bylo potěšením sledovat za lepšího počasí tenkozobce opačné a pisily čáponohé na hnízdech, navíc jsme do viděli například tři druhy kulíků, vodouše rudonohé, zrzohlávky rudozobé nebo husice liščí. Před výjezdem na místo z nejvyšší rozhlednou v okolí jsme se podívali do hezkého infocentra. Na oběd jsme měli objednaný piknik a díky tomu jsme mohli strávit celý den v terénu. Kulík bledý byl hodnotnou odměnou na tomto stanovišti, pravděpodobně zde trávil poslední chvíle před dlouhou migrací na sever do Arktidy. Nedaleké porosty starých stromů jsou vhodným biotopem pro dudka, ale pozorovali jsme ho až na poslední lokalitě tohoto dne. Checklist, který jsme zkompletovali před večeří, byl impozantní - 80 druhů za den. Domluvil jsem pro zájemce ochutnávku místního vína, které patří k nejlepším na světě. 


Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra)
Kulík říční (Charadrius dubius)
Husa velká (Anser anser)
Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina)
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta)

Den čtvrtý

Během čtvrtého dne jsme navštívili 4 země. Opustili jsme hotel Johannes Zeche s hnízdem čápů bílých na střeše a vypravili jsme se do Maďarska. Tam jsme měli v plánu prozkoumat lokalitu nedaleko Neziderského jezera, ale naneštěstí nám nepřálo počasí tak jako předešlý den. V důsledku toho jsme byli nuceni strávit dost času v autobusu. Navzdory všemu jsme ale pozorovali zaznamenali několik skvělých pozorování, především orla královského a kormorána malého. Viděli jsme také stádo uherského stepního skotu, plemena s historií sahající až do devátého století. Dál jsme pokračovali na Slovensko. Po cestě jsme se ale zastavili na krátkou prohlídku paláce Esterháza  v městečku Fertőd, který bývá nazýván také jako "Versailles Maďarska." Po určitou dobu zde pobýval slavný hudební skladatel Joseph Haydn. Jak jsme cestovali na sever, dostali se k nám správy o záplavách v České republice. V silném dešti jsme si udělali krátkou prohlídku hlavního města Slovenska, Bratislavy a dorazili jsme do lokality Devínska Kobyla nedaleko Devínskej Novej Vsi.  

Tato oblast byla v třetihorách mořským dnem a bylo zde nalezeno mnoho fosilních pozůstatků tehdejších živočichů. Měli jsme panoramatický výhled na soutok řek Morava a Dunaj společně se slavným hradem Devín. Mimo to jsme viděli několik zajímavých druhů rostlin a především vlhy pestré. Pozorování těchto barevných klenotů bylo odměnou za těžký výstup nahoru blátivým terénem. Pozdě odpoledne jsme dorazili do hotelu Hraniční Zámeček v obci Hlohovec nedaleko Lednice. Zde jsme zůstali tři noci. Hned po příjezdu musel Martin měnit náš autobus za menší model, který nám už zůstal do konce zájezdu. 


Čáp bílý (Ciconia ciconia)
Konipas luční (Motacilla flava)
Stádo uherského stepního skotu
Panorama kolem hradu Devín v deštivém počasí

Den pátý

Tento den jsme téměř kompletně věnovali rostlinám. Měli jsme vyzvednout lokálního průvodce Karla, který by nám s výkladem ukázal dvě oblasti v Bílých Karpatech - Čertoryje a Pod zahradami. Během cesty jsem ale dostali defekt. Naštěstí se to stalo před obcí Petrov, kam jsme měli namířeno po prohlídce zmíněných rezervací. Zůstali jsme tedy zde a mohli si prohlídnout historické vinné sklepy, zatímco Martin měnil pneumatiku. V jejich výklencích hnízdili ptáky, například rehci domoví. Martin byl velice rychlý a díky němu jsme neztratili žádný čas a mohli jsme dorazit na botanicky zajímavé pahorky Bílých Karpat načas. Během Karlova výkladu jsem se snažil nalézt nové druhy ptáků pro náš checklist. Nejzajímavější byli lejsci bělokrcí na hnízdě a lindušky lesní. Počasí bylo deštivé, ale ve srovnání s ostatními částmi republiky pořád příznivé. Pochod v terénu byl nejdelší z celého zájezdu a všichni zúčastnění byli rádi za zasloužený odpočinek po večeři. 

Linduška lesní (Anthus trivialis)
Jedna z přibližně třiceti druhů orchidejí v Bílých Karpatech

Den šestý

Ráno před snídaní jsme s Davem nabídli možnost projít se kolem rybníka u hotelu a přidali jsme datla černého, orla mořského a kvakoše nočního do našeho seznamu. Později jsme se setkali s Josefem Chytilem, který nás měl provázet kolem zámku v Lednici. Objevovali jsme nádherné zahrady a stavby postavené za vlády Lichtenštejnů, například skleník a minaret. Nejzajímavější nové druhy pro naši výpravu byl čáp černý, včelojed lesní a ledňáček říční. Josef nám také  ukázal kolonii hnízdících kvakošů a volavek popelavých , která je ohrožena kormorány velkými, kteří zde začali hnízdit před několika lety. Posléze jsme se přesunuli do Mikulova, kde jsme měli oběd a prohlédli jsme si historické centrum města. Kdysi zde vládli Lichtenštejnové a Ditrichštejnové a během Druhé světové války se Mikulov přeměnil na centrum Vermachtu. Nejzajímavější ulicí je ta, kde se zachovali původní domy židovské populace, která zde byla velice početná. Pokusili jsme se najít také výra vyskytujícího se v okolí, ale bohužel zde se úspěch nekonal. Tenhle den byl zakončen volným časem v Lednickém parku, kde si každý přišel na své. Večer se k nám připojil Jiří ve Valticích, kde jsme měli možnost se mnohé naučit o pěstování a produkci vína ve zdejší vinařské akademii. A konečně, oslavili jsme narozeniny našeho neustále usměvavého průvodce pro Quest Nature tours, Dava Milsoma.


Poláci velcí (Aythya ferina)
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Lyska černá (Fulica atra)

Den sedmý

Můj poslední den se skupinou byl zaměřen na kulturu.  Ráno jsme navštívili židovský hřbitov v Mikulově. Toto místo je velice známé kvůli své historii a atmosféře. Na nepříznivé počasí jsme se už během cesty adaptovali. Směřovali jsme na západ přes nejméně zalidněný kraj České republiky. Nedaleko Čížova nás čekala prohlídka pozůstatků Železné opony. Od skupiny jsem se oddělil v Telči, kde byla domluvena prohlídka centra a zámku. Trasa zájezdu končila Třeboní, Českým Krumlovem a Prahou mě nezbývalo než doufat, že záplavy nenarušili jeho průběh. 

Checklist zájezdu ukazoval, že jsme byli velice úspěšní - dohromady jsme pozorovali 111 druhů ptáků. Bylo potěšením pracovat s Davem Milsomem, který má úžasné zkušenosti s průvodcováním zájezdů zaměřených na přírodu, s Jiřím Mikulcem, který vždy srší dobrou náladou a dal mi příležitost vést skupinu, s Martinem Sázelem, který byl pro mě příjemným společníkem a jako řidič byl vždy skvěle připraven a nakonec se skupinou lidí ze Severní Ameriky, kteří měli mnoho otázek a chtěli se dozvědět co nejvíc o zemích střední Evropy.






Flora and fauna of the Carpathians 
Austria, Hungary, Slovakia and Czech Republic 2013
Quest Nature Tours/ Etours Travel


I am very pleased to write a report about the tour organised by Canadian travel agency Quest Nature Tours with Etours Travel from Czech republic. My job was to do the best I could as a guide and of course, show people as much as possible from the diversity of birds in Central Europe. The schedule of the the tour was focused not only on birding, but also on flowers and culture. To ensure the best quality of the visit to some places we invited several local guides, who could provide aditional information. 12 people arrived together with the guide leading the group for Quest Nature Tours, Dave Milsom. In Vienna, Jiří Mikulec as the owner of Etours Travel was with us and he also led the tour for last 4 days after I left. For the whole duration of our tour, Martin Sázel was our driver.

Day 1

We managed to pick up every person either from the airport or from the Westbahnhof station in Vienna before lunch. After that we had a lunch in Delta hotel, where we spend one night. In the afternoon we met Karl, a local guide who took us on the drive and walk around the best sighseeings in the capital of Austria. It included for example the Hundertwasserhaus, Hofburg and Stephansdom. But we learned a lot also about the very beginning of history of Vienna, the Danube river and the Habsburg monarchy. After the city tour we visited the oldest restaurant in Vienna, Griechenbiesl to have a dinner. 



Day 2

In the morning we left the hotel and arrived to Schönbrunn, where I started my quest for finding the local birds and showing them to people from North America. We started the walk near the palace in the gardens. We saw mainly the common species of passerines - The Great and Blue Tits, House Sparrows, Blackbirds and lots of Carrion and Hooded Crows. The most interesting species was the Syrian Woodpecker, which was very close and it was a target for many people on this trip. After the walk there was a guided tour inside of the palace and we ended our programm in Vienna in the restaurant nearby. Jiří left us and I was leading our group to Burgenland, the province well known for the wine production and the Neusiedl Lake. We arrived to Illmitz, a town very close to the lake and got an accomodation in the Johannes Zeche hotel. The area near Illmitz is one of the best locations for birders in the centre of Europe. Right after our arrival we drived to the first location near the town, where we saw some very interesting species. The Pied Avocet and Black-winged Stilts were nesting, there were the Greylag Geese everywhere and more species were also possible to see. The most appreciated were the two Curlew Sandpipers, probably the last individuals in this area before their migration. Unfortunately, the weather was not with us and storm started very nearly after our arrival. 

Syrian Woodpecker (Dendrocopos syriacus)
The Great Tit (Parus major)
The Common Starling (Sturnus vulgaris)
The young House Sparrow (Passer domesticus)
Greylag Geese (Anser anser) and Mute Swans (Cygnus olor) at the first location near Neusiedl Lake

Day 3


This day was completely reserved for birdwatching near the vast Neusiedl Lake, which is one of the biggest lakes in the Central Europe (36 kilometers long). It also one of the finest locations covered mostly by salty plains in the world. You can find marshes, reeds and smaller lakes in the areas around the main lake. We left our hotel before the breakfast to visit one of the finest locations with presence of Great Bustards in Central Europe. The natural reserve is located near the village Andau, which is famous for its Bridge at Andau. It was a place, where thousands of Hungarian people escaped to Austria during the Hungarian revolution in 1956. Getting up early was a good idea for those, who wanted to see the biggest bird of Europe and one of the heaviest flying birds in the world. We also saw some birds species adapted for the meadow habitats, as the Whinchat and Skylark. The observation of Great Bustards was exciting and together we saw 7 individuals, mostly males. One of them was even displaying to females. Below I present photos from my expedition to this area before our tour.


Great Bustards (Otis tarda)

After the breakfast we continued our exploring of the area near Illmitz. Our first stop was at the harbour, where we enjoyed the abundant population of reed birds including the Sedge and Great Reed Warbler, Reed Bunting, Beerded Reedling and the Penduline Tit. On our way back we visited the wonderfull location near the city again. It was a pleasure to observe the nesting pairs of Pied Avocets and Black-winged Stilts, three species of plovers, Redshanks, Red-crested pochards and other species. Before travelling to the next location with the highest watch tower in this area we visited the infocentre, which is very well equipped. There was a picnic in our schedule for this day, but thanks to that we were able to spend more time in the field and we found some other interesting species. The Grey Plover was a rare one in the beginning of June and it was probably heading north for the breeding locations in the Arctic. This area is very suitable for the Hoopoe, but we were lucky just at the last one of our busy birdwatching day. The checklist completed before the dinner was really impressive - we saw 80 species of birds in one day. With the employees of the hotel I arranged the wine tasting for those, who were interested in quality of wines from Burgenland.


The Whinchat (Saxicola rubetra)
The Little Ringed Plover (Charadrius dubius)
The Red-crested Pochard (Netta rufina)
The Greylag Geese (Anser anser)
The Pied Avocet (Recurvirostra avosetta)

Day 4

We visited 4 countries on our fourth day. In the morning we left our hotel Johannes Zeche with the White Stork nest on the roof and travelled to Hungary. There we explored the reeds and marshes around Neusiedl Lake from a different view. Unfortunately, the weather was very different from day 3 and we were forced to spend quite a lot of time in our bus. Despite of that we saw some stars of this day - the Imperial Eagle and the Pygmy Cormorant. There was a beautiful herd of Hungarian Steppe Cattle nearby, which is the old breed with the history from the 9th century. On our way to Slovakia we stopped near the Esterhaza palace in Fertőd, which is often called as the "Versailles of Hungary." The famous composer Joseph Haydn spend a lot of time here. As we were heading north, the news about floods in Czech republic were the main topic. In heavy rain we made a short drive around Bratislava and arrived to Devínska Kobyla near town Devínska Nová Ves. 

This location was part of the bottom of the Tertiary ocean and lots of fossils were found here. We had a panoramic view to the confluence of rivers Morava and Danube and to the famous Devín castle. Apart from that, we found some interesting flowers and mainly, the European Bee-eaters. These colourful jewels were the reward for the difficult walk in the muddy conditions. In the late afternoon we started our journey to hotel Hraniční Zámeček in village Hlohovec. We were planning to stay 3 nights there and visit the interesting places of the surrounding region. After the arrival we changed our bus from big one to the smaller model.


The White Stork (Ciconia ciconia)
The Western Yellow Wagtail (Motacilla flava)
The Hungarian Steppe Cattle
The panorama of Devín castle in the rain

Day 5

This day our programm was almost completely focused on plants. We were supposed to pick our local guide Karel up and then travel to two locations -Čertoryje and Pod zahradami. Unfortunately, our new bus was not cooperating with us and after only a half an hour of drive we had a punctured wheel. But on the other side, it happened just before the village called Petrov, which we were planning to visit after the botanical tour. So we stopped here and Martin started to change the tire. He was very quick and thanks to him we were able to continue further only after one hour. During this time we explored the area of traditional wine cellars in Petrov and saw also some birds, for example nesting Black Redstarts. The rest of the day we spend by looking for the rare orchids and other plant species of the White Carpathians. While Karel was talking about flowers, I was trying to find some new bird species to our list. The most interesting was the nest of the Collared Flycathers and the Tree Pipit. The weather was still not very friendly, but it was much better in comparison to the rest of the country. This day we had the longest walk of our tour and everybody was happy to have some rest in the hotel after the dinner. 


The Tree Pipit (Anthus trivialis)
One of about 30 species of orchids in White Carpathians

Day 6

In the morning we offered an optional walk around the pond near our hotel. We added the Black Woodpecker, the White-tailed Eagle and the Night Heron to our list. After the breakfast we met Josef Chytil, who took us to the park near Lednice chateau. We explored the beautiful gardens and buildings owned before by the Liechteinstein family, as the Chateau Greenhouse and the Minaret. The most interesting species in the park were the Black Stork, the Honey Buzzard and the Common Kingfisher. Josef showed us also the colony of Grey and Night Herons endangered by the Great Cormorants, which started to nest here few years ago. After the walk in the park we moved on to Mikulov, where we had lunch. This town is famous for its history - it was owned by the Liechtenstein and Dietrichstein family and it was the centre of Vermacht during the Second World War. The most interesting street is the one with old houses of people from a big Jewish population. We also tried to find the Eagle Owl nest in the quarry behind the town, but the young owls were already out of their nest. This day was finished by the free time in the gardens near Lednice chateau, where everybody could find something interesting to see. After that, Jiří arrived to historical wine cellar in Valtice, where we had a lecture about wine academy and production connected with tasting of the best wine types from this area. And finally, we celebrated the birthday of Dave Milsom, our kind and always smiling guide for Quest Nature Tours.


The Common Pochards (Aythya ferina)
The Grey Heron (Ardea cinerea)
The Eurasian Coot (Fulica atra) on the nest

Day 7

My last day with our group was focused completely on culture. In the morning, we visited the Jewish cemetery in Mikulov. This place is very famous for its atmosphere and a long history. The weather was still unfriendly, but we got used to it during our tour. We were moving west through the the region with the smallest population in Czech republic. Our next stop was the Iron Curtain, or better to say the last remaining piece of it near the village Čížov. I ended my guiding of this tour in Telč, where we visited the centre and the castle. The others travelled to Treboň, Český Krumlov and Prague and I hope the bad weather and floods didn't disturbe the rest of their trip too much. 

The checklist of this tour shows, that we were very successful - together we saw 111 species of birds. I enjoyed working with Dave Milsom, the man with the great experience with nature and travelling, Jiří Mikulec, who is always in a good mood and gave me the great opportunity to lead this group,
Martin Sázel, the one that knew everything about our road to the next location and was a very friendly companient for the journey and of course with the people on our tour, who were always interested in everything around them and it was a pleasure to show them nature and culture of Central Europe.