Foto měsíce (Photo of the month)

Srpen 2013

Srpen pro mě začal náročným, ale úchvatným programem. Podařilo se mi vystoupit na nejvyšší horu Afriky - Kilimanjaro (5895 m. n. m.). Fotografie zachycuje pohled na vrchol za obřími senéciemi.

August 2013

August started for me with the hard, but amazing experience. I managed to climb Kilimanjaro (5895 m), the highest mountain of Africa. The photo shows the top behind the giand senecia plants.

Sledujte mě v terénu (Follow me on travels)

Jaká budoucnost čeká africkou divočinu?

Afrika. Černý kontinent, poslední skutečná divočina na Zemi. Stáda kopytníků čítající tisíce jedinců a v trávě se skrývající predátoři řídící se instinkty starými miliony let. Před západem sytě oranžového Slunce se ozývá troubení mohutných slonů. Takový obrázek o africké přírodě je posílán běžnému člověku do Západního světa. Čím dobrodružnější je poslouchat nebo číst o Africe, tím více lidí se tam chce vypravit. Může se to ale obejít bez důsledků? Může si zdejší příroda pořád zachovat onu nespoutanou krásu?

Několik míst v Africe se dlouhodobě těší mimořádnému zájmu a jsou známy po celém světě. Jedním z nich je rezervace Masai Mara v Keni, která tvoří společně s národním parkem Serengeti v Tanzanii ohromný a souvislý komplex savanových biotopů. Odehrává se zde neustálá a nejvíce popularizovaná migrace velkých zvířat na naší planetě (zřejmě také co do počtu největší - migrace sobů za polárním kruhem jsou největším konkurentem). Kolem milionu a půl pakoňů žíhaných (Connochaetes taurinus) putuje za výživnou potravou a urazí během roku až 1000 km. Veliká stáda nejsou tvořena jen pakoni, ale tvoří je také zebry stepní (Equus quagga) a gazely Thompsonovy (Gazella thomsonii). Býložravce sledují velké šelmy, které je zde možné docela snadno pozorovat a představují obrovskou návnadu pro lidi cestující do Afriky. Existuje nepřeberné množství dokumentárních filmů, které prezentují tuto oblast jako divoké bojiště, kde predátor a kořist žijí neustálým závodem o přežití. 

Během pobytu v Masai Maře se pohybujete na území kmene Masajů. Je to jeden z nejznámějších kmenů Afriky, u kterého si alespoň malá část jeho příslušníků zachovala tradiční způsob života. Bohužel už ale pochopili, že se na něm dá dobře vydělat a celá záležitost s poznáváním jejich kultury se stává velice komerční záležitostí. Já jsem se naštěstí nesetkal s příliš mnoha takovými, kteří by za jakoukoliv fotografii chtěli peníze. Už na hranicích rezervace se vám ale snaží vnutit různé suvenýry, které když srovnám s předměty z výroby jiných, méně známých kmenů, postrádají určitou nápaditost a naopak mají silný nádech komerčnosti. Nakonec je ale nutno uznat, že se nacházíte v kraji Narok, který patří Masajům a tudíž mají veškeré právo na podobné aktivity. Na území rezervace také pasou svůj dobytek a vypalují trávu. Soužití s přírodou je u tohoto kmene velice harmonické - nezabíjí divoká zvířata a jedí výhradně dobytek. Bohužel s příchodem moderní civilizace mnozí z těchto lidí opouštějí své kořeny a s tím přichází také ztráta těchto zásad. 

Představy, že zvlněná travnatá pláň v zemi obávaných bojovníků skýtá jednoznačnou šanci shlédnout každodenní dramata a souboje na život a na smrt, nejsou založeny na pravdě. To jen početné dokumentární filmy nám je podsouvají. Ve skutečnosti vznikají tvrdou terénní prací během měsíců strávených v divočině. Predátoři loví, když jsou hladoví a býložravci se přesouvají tam, kde nacházejí výživnou potravu. Často se zdá, že se vzájemně respektují a po většinu času tolerují. Jen čas od času dojde ke smrtelnému střetu - a právě tehdy musíte být ve správný čas na správném místě. Bohužel realita rezervace je dnes taková, že i když se nic závažného neděje (gepard nebo lev jen například odpočívá ve stínu), zvířata jsou brzy obklíčena mikrobusy s turisty, kterým závěrky fotoaparátů cvakají jako na běžícím pásu. Vytrácí se vzácné okamžiky, které může člověk prožít osamotě, jen za tichého šumění větru v trávě pozorováním ničím nerušeného chování obyvatelů savan tak starých, jako je samotná historie lidského rodu. 

Nejmarkantnějším příkladem pro přílišnou disturbanci v rezervaci je slavné přecházení stád pakoňů přes řeku Mara. Na své cestě za lepšími pastvinami musí tito kopytníci zvládnout nebezpečnou a stresující akci, kdy vstupují do vody. V dnešní době se ke všemu ale přidává další faktor - početná enkláva aut s turisty, kteří je obklíčí a dychtivě čekají na akci. Pro biologa je to velice smutná podívaná. Stádo se ani nepřiblíží k řece, až když auta o něco ustoupí. Pak váhá a hledí dolů do koryta řeky, nakonec se ale otočí a rozhodne se počkat na lepší okamžik. Dnes pakoni často řeku překračují v noci, kdy se kolem nepohybují žádné rušivé vlivy tohoto typu. Je těžké odhadnout, jaký vliv bude mít zvýšený turismus na savany v budoucnu. Je jasné, že návštěvníci přinášejí do rezervace peníze, nemělo by to ale být na úkor narušení přírodní rovnováhy. Pak totiž bude i v Africe nutno hledat ta poslední odlehlá místa, kde se ještě divočina nepodřizuje pravidlům člověka.

What is the future of the African wilderness?

Africa. The black continent, the last true wilderness on Earth. The herds of ungulates comprising of thousands individuals and predators with instincts million years old. Before the dawn of the strongly orange Sun the trumpeting of elephants resounds. Such a picture is beeing sent to the ordinary people in the Western world. The more adventurous is to hear and read about Africa, the more people want to travel there. But is it possible, that it will not have any aftermath? Can the nature in this places still stay such untamed?  

There are some places in Africa, which are targets of interest of people all around the world. One of them is reserve called Masai Mara in Kenya, which formes with Serengeti national park a vast complex of savanna ecosystems. The never ending and most popular migration of big animals on Earth takes place here (also the biggest numbers of animals - only the reindeers in the far north can be a competition). About one and half million of wildebeests (Connochaetes taurinus) roam to places more than 1000 km far away to find a food with important nutrients. The herds comprise also from zebras (Equus quagga) and Thompson's gazelles (Gazella thomsonii). The herbivores are followed by big carnivores, which are relatively easy to see here and they are a big lure for nature lovers to visit Africa. There is a high number of documentary movies presenting this area as a big fighting ground, where predator and prey live in a constant battle for survive. 

The area of Masai Mara belongs to Masai people. It is one of the best known tribes of Africa and at least some of them still live in the traditional way of life. Unfortunately they also quickly realised, that it is a good way how to earn money and because of this the cultural tours started to be a very commercial issues. I was lucky to meet only some Masai people, who wanted money for a photo. Right on the borders of the reserve indigenous people are trying to sell you their products and souvenirs, which were for me not very original and uncommercial in comparison to those of other tribes. It is important to accept the fact, that this is their land and they have the rights to do also other things, such as burning the grass and keeping their cattle. The coexistence with nature is harmonic - they don't kill wild animals and eat only cattle. Unfortunately, the modern civilization caused, that many Masai people have left the traditional way of life and they also abandon the old rules. 

The vision, that the grassy plain in the land of dangerous warriors is a certain bet to see the every-day drama and killing, is not based on the truth. Just the many documentary films are making such a picture. In fact they are born after a hard work in the field lasting months. The predators hunt only when they are hungry and herbivors try to find the best food. Often you have a feeling, that they somehow tolerate each other. Only sometimes there is a dramatic clash - and that is when you have to be in the right place and in right time. The reality is, that even if nothing very dramatic happens (a cheetah or a lion just lies in the grass), animals are surrounded by cars and microbuses and you hear mainly the sound of cameras. The extraordinary moments, when human can spend some time with the wild animal alone, only with the sound of grass moving in the wind, are vanishing.  

The most striking example of big disturbance in savanna is the famous crossing of wildebeest on Mara river. On their way to new grazing grounds they have to face a dangerous and stressful action, when they come into the water. But today there is another factor - the numerous cars with tourist, who are waiting for them to start a show. It is a very sad view for a biologist. The herd will never come to the shore when the cars are too close. Then they go back a bit and animals hesitate and stand near the sharp cliff above the river. Finally they deside to go back. Today the wildebeests cross the rivers mainly during the night, when there are no disturbing factors. It is difficult to predict, what will be the influence of growing tourism to savannas in Africa. It is clear, that tourists bring money to reserve, but it should not be a threat for the natural balance. Then it will be very difficult to find the last places in this continent, where the wilderness follows only the natural rules.

Foto měsíce (Photo of the month)

Červenec 2013

Vybrat fotografii měsíce z expedice ve východní Africe je nesmírně těžké - zůstává mi jedině vybrat jednu, ze které mám nějaký speciální pocit. Fotografie malého hloučku zeber v pozadí se hřbety dalším zeber a pakoní před západem slunce v Masai Mara mi připomíná ten úžasný klid, který v člověku africká divočina vyvolává... Proto právě ona.

To choose a photograph from the expedition in the Eastern Africa is extremely difficult - I can just pick one which gives me some special feeling. The small group of zebras with the backs of other zebras and wilderbeests in the backround before the end of the day in Masai Mara reminds me of the amazing peace, which gives you the African wilderness... So this one. 

Deník zoologa z Madagaskaru (Zoological diary from Madagascar)

Den desátý - chléb každodenní na Madagaskaru

(English version at the end of article)

V nejbohatším městě ostrova, Antsirabe, jsme si ráno prohlédli centrum. Bydleli jsme ve starém koloniálním hotelu v areálu lázní. Celá budova opravdu překypovala objevitelskou atmosférou tehdejšího období. Po hlavní třídě se procházeli koně, všude kolem byli prodavači drahokamů a zaujala nás dovezená platanová alej. Nejvýraznějším prvkem byl ovšem památník malgašským vojákům padlým v bojích během obou světových válek za francouzskou armádu. Já jsem si pochopitelně všímal také zdejší městské fauny, typickými ptáky jsou zde poštolka madagaskarská (Falco newtoni) a konipas madagaskarský (Motacilla flaviventris). 

Navštívili jsme obchod s drahokamy, zkamenělinami a dalšími velice vzácnými přírodninami. Bylo se opravdu na co dívat - některé exponáty byly skoro tak vysoké jako já. Kromě toho zde byly samozřejmě vzácné želvy paprsčité (Geochelone radiata) a také papoušci vaza velcí (Coracopsis vasa). Rozhodně se mi nelíbilo umístění želv na štěrku a přímém slunci - posuďte sami z fotografie. Mě ale nejvíc zaujali drobní gekoni druhu Lygodactylus pictus, kteří se nenápadně pohybovali v květináčích a na stěnách. Vyskytují se jenom v malé oblasti centrálního Madagaskaru kolem města Antsirabe. 

Po prohlídce obchodu s nesmírně vzácným zbožím jsme měli možnost vidět druhou a častější stránku Madagaskaru. Navštívili jsme místo, kde se vyrábějí suvenýry z rohů zebu. Všechno nářadí a stroje jsou zde vyráběné ze součástek nalezených na smetišti a na ulici. Dokonce každý zářez na brusném kotouči je dělán ručně... Navzdory všem obtížím jsou výrobky nádherné a nápadité. Nejeden člověk po mém návratu měl z originálních suvenýrů radost... Další rodina nedaleko měla malou výrobnu drobných modelů kol, letadel a dalších dopravních prostředků. Všechny miniatury vznikaly z odpadního materiálu, kola modelů jsou například vyrobena z infuzních hadiček. Každopádně výrobky z této továrničky budily úžas u většiny turistů.

Nejmarkantnější ukázka těžkého živobytí v jedné z nejchudších zemí světa nás ale čekala na cestě za tropickým rájem v národním parku Mantadia. Zastavili jsme se ve městě Ambatolampy, které je známé svojí výrobou suvenýrů a nádobí z hliníku. Zdejší muži pracují v prašném a horkém prostředí, a navíc manipulují holýma rukama s roztaveným kovem. Cena předmětů z této výroby je velice nízká a nezaručuje ani zdaleka dostatečný výdělek pro slušný život. Je otázkou, jestli je tato práce lepší než žádná práce... Večer jsme dorazili za tmy do Vakona Lodge, což je slavný kamp nedaleko národního parku Mantadia a rezervace Analamazaotra. Zde na mě čekal bohatý zoologický program a proto jsem brzo zalehl ke spánku. 

We walked around the centre of Antsirabe, the richest city of Madagascar, in the morning. Our hotel was old and in colonial style. Whole building was full of atmosphere from the time of spa here. There where horses on the main road, sellers of gems and the interesting thing was the alley of plane trees. The most striking object was the monument of dead soldiers, who have fought for the French army in both world wars. I was of course interested in the fauna around the houses and the typical species where the madagascarian kestrel (Falco newtoni) and the madagascarian wagtail (Motacilla flaviventris).

We visited the shops full of gems, fossils and other rare nature objects. Some exemplars were as tall as me. Apart of that there were the radiated tortoises (Geochelone radiata) and the greater vasa parrots (Coracopsis vasa). I definitely didn't like the way they treated the tortoises - they were left on the direct sunlight  and you can get your own opinion from the photo. I was very interested in small gecko lizards from species , which were moving on the walls and flowerpots. You can find them only in a small area of central Madagascar near Antsirabe. 

After the visit in the shop we could see the second and much more common part of the island. The first stop was in the manufacture for the souvenirs made from the horns of zebu. All equipment is handmade from the material left on the junkyards and the streets, even the notches on the wheel for working with the horns. Despite the difficulties the resulting objects are beautiful and many people were happy when I gave something from them to them. Next family had the manufacture for production of miniatures of means of transport. Again it resulted from the material found in trashs and junkyards, for example the wheel of little bicycle is made from the infusion tubing. 

The most striking example of the poverty on Madagascar came on our way to the tropical eden in the Mantadia national park. We stopped in the city named Ambatolampy, which is known for its manufacture for objects and dishes from aluminium. The men manipulate with the melted metal only with their naked hands and spend whole day in the enviroment full of dust and heat. The price for selling the objects and dishes is very low and not enough to secure the wealthy life for their families. It is a question, if this job is better than no job... In the late evening we arrived to Vakona Lodge near Mantadia national park and the Analamazaotra reserve. I wanted to be prepared for the rich zoological program, so went to sleep early. 

Foto měsíce (Photo of the month)

Červen 2013

Fotografie tohoto měsíce vznikla ve Velké Fatře, kde jsem narazil na hnízdo užovky obojkové (Natrix natrix). Kolem deseti mladých hadů se zdržovalo na velkém pařezu, který byl zalitý odpoledním sluncem. Zajímavostí ale bylo, že všichni ho sdíleli s mohutnou a vzrostlou zmijí.

June 2013

I took the photo of June in Velká Fatra mountains in Slovakia. I found a nest of grass snake (Natrix natrix) with about ten young snakes near the big sunlited wood. It was very interesting, that all grass snakes shared their space with a big viper.